Fanatismus... jinak

Dnes v 9:35 | Cecílie
Nemám v úmyslu rozebírat pohnutky zaslepených fanatiků. Tedy lidí zaujatých, netolerantních, posedlých určitou myšlenkou. Chtěla bych se zamyslet nad těmi, kterých se fanatismus dotýká poněkud jinak. Já osobně za fanatika považuji tak trochu každého, kdo je ochoten podřídit veškerý svůj pracovní i osobní život nějakému cíli. Asi proto u mě do této kategorie spadají i vrcholoví sportovci.
Většinou se sportu intenzivně věnují už od dětství (pokud nějaké vůbec měli). Tréninky, závody a škola je celý jejich svět. Jakmile opustí školu základní, pokračují ve studiu na střední, ale začne to pro ně být velmi složité. Sport a studium nejdou moc dohromady. Sport je časově stále náročnější, je třeba se neustále zlepšovat, podávat vyšší výkon. Logicky dříve či později zůstanou jen tréninky a závody. Cíl je jasný: neustále se uržovat ve formě. Překonávají komplikace, potýkají se se zraněními, smůlou, nepřízní počasí, nedostatkem financí, špatnými technickými podmínkami, nemocemi. Cestují po světě, aby nasbírali body, zkušenosti. Hlídají si stravu, váhu, kondici, ... I když okolo sebe mají tým lidí, jsou to oni, kdo ráno vstávají a dodržují přísnou disciplínu... den za dnem.
Jak to mohou vydržet? Podle mě právě díky až fanatické oddanosti věci. Sport je jejich život, znamená pro ně všechno. Nezajímají je jiné možnosti, jdou si za svým snem, cílem, vítězstvím, medailí nebo účastí v prestižních soutěžích. Popravdě je za to velmi obdivuji, zároveň ale i nechápu. Nedokázala bych žít jen pro jedinou věc. Chybí mi totiž ten správný fanatismus.
 

Srovnání 3. část - přehled cen

Středa v 19:36 | Cecílie |  Nejen pohodové starosti
Ještě jednou bych se ráda vrátila k článkům o životě maminek. Díky informacím od Baruschky, Jenny a Ruže z Moravy jsem mohla porovnat ceny konkrétních věcí dříve a dnes. Současné ceny jsem odhadla na základě vlastních zkušeností a s pomocí internetu.
Nebylo to jednoduché, dnes se věci dají koupit levné za babku, ale i vyloženě předražené, výše měsíčního rodičovského příspěvku závisí na délce čerpání (celkem je 220000), o rozdílech ve výši nájmů a cen bytů v různých krajích nemluvě. Když stálo jedno zboží v různých obchodech stejně, ceny byly přehlednější. Doufám, že jsem se v odhadech moc nesekla, berte to prosím opravdu jen orientačně.


Teorie tygra

Úterý v 12:11 | Cecílie |  Kniha, film, ...
Na doporučení několika známých jsem se podívala na DVD s tímto filmem. Herecké obsazení bylo slibné, hrají:
Jiří Bartoška, Eliška Balzerová, Tatiana Vilhelmová, Jiří Havelka, Jakub Kohák, Pavla Beretová, Iva Janžurová, Arnošt Goldflam ad.
Trochu mě překvapilo zařazení do kategorie komedie/drama, o to víc jsem byla jsem zvědavá, jak se s tím film popere.
Téma není úplně marné, manželka (E. Balzerová) se snaží dělat pro svého muže (J. Bartoška) to co ona pro něj považuje za nejlepší. Stejně jako to dělala její maminka (I. Janžurová) pro manžela a obdobně se chová i její dcera (T. Vilhelmová). Bohužel je ale celý film postavený na tom, že zaslepená manželka dožene muže do stavu, že je mu lépe v blázinci než doma. Ona nepozná, že nemoc předstírá, on raději volí ústavní pobyt. Tomu se dá jen těžko věřit. Ona ho miluje a dá ho zavřít do blázince? On se nechá celý život obskakovat a najednou má všeho dost?
Tenhle film mě dost zklamal. Oba hlavní hrdinové mi byli nesympatičtí a ani ostatní postavy a jejich osudy mě za srdce nevzaly. Pokud to měla být nadsázka a tedy komedie, nijak zvlášť mě to nepobavilo a moc vtipné se mi to taky nezdálo. U dramatu bych čekala dojetí, ale neuronila jsem ani slzičku.
Jediné, co na filmu stojí za to, jsou ukázky problémů v manželství. Jistě se ale dají řešit jinak, než útěkem do blázince.
 


Síla vůle... varování

13. ledna 2017 v 11:09 | Cecílie |  Na téma týdne
Mnoho článků bude jistě o tom, co lze silou vůle dokázat. To je pravda, ale jako všechno i silná vůle má svá úskalí. Jednoduše řečeno to totiž můžete snadno přehnat. Muži prominou, ale zvláště ženy by měly být opatrné. Asi k tomu mají sklony od přírody: nedovolit, aby byl ochromen život rodinný, domácnost, práce, ...
A tak silou vůle přemáhají:
únavu (dříve či později se dostaví, není možné vše stíhat a nebýt unavená)
nemoc (je přirozenou součástí života, ale zrovna se to nikdy nehodí, není čas marodit)
nechuť (některé činnosti jsou oblíbené, jiné nevadí, ale něco nás třeba dělat vyloženě nebaví)
strach (nejen o zdraví a spokojenost blízkých, ale také z výsledků výchovy nebo naší činnosti)
obavy (pokud něco nevyjde, okamžitě se ptám: nedělám někde chybu?)
bolest (migréna, záda, krk, nohy, ... znáte to, ne?)
Sem tam se něco překonat dá. Jasně, že se člověk nesmí jen pozorovat a hned při prvním píchnutí běžet do postele. Jakmile však začne přibývat činností, do kterých se nám nechce a jen silou vůle jdeme a uděláme je, přišel čas ji poslat do háje. Pokud to neuděláme, hrozí, že nadejde okamžik, kdy nám nepomůže. Najednou přestane fungovat a může nás pak zaskočit cokoliv: nemoc, únava, špatná nálada, ... Už si s tím nedokážeme poradit tak jako dřív, nejde to přemoct ani překonat.
A proto si myslím, že bychom to s tou silnou vůlí neměli přehánět. Aby nás postrčila vždy, když je třeba, ale nikdy nedošla.

Dobrá rada nad zlato

11. ledna 2017 v 13:11 | Cecílie |  Bleskovky
Za poslední měsíc jsem dostala několik dobrých rad, proto se s vámi o ně podělím. Jsou od dvou lékařů specialistů. Pokud Vám připomínají rady "babské", mně také:)

1. Nesmím onemocnět virózou.
2. Jsem-li unavená, musím odpočívat.
3. Podzimu je lépe se vyhnout.
4. Nemám zhubnout.
5. Po práci je dobré si zdřímnout.
6. A kdyby mě v práci něco štvalo, nemám si to nechat líbit.

Bohužel, mi ani jeden z lékařů neřekl, jakým způsobem mám tyto rady realizovat. To by byla ta pravá rada, kterou potřebuji! A byla by skutečně nad zlato.

Pohádky pro Emu

10. ledna 2017 v 11:02 | Cecílie |  Kniha, film, ...
Český film, uvedený v listopadu v kinech jako vánoční romance.
Scénář a režie: Rudolf Havlík
Hrají: Aňa Geislerová, Ondřej Vetchý, Ema Švábenská, Vilma Cibulková, Anna Polívková, Jiří Dvořák, Marek Taclík, Oldřich Vlach, Jana Bernášková, Věra Křesadlová, Petr Čtvrtníček, Jakub Volák, Andrea Hoffmannová
Výborní herci opět nezklamali a to nejen v hlavních rolích. Také menší role jsou skvěle obsazeny a zahrány (Anna Polívková, Jiří Dvořák). V dětské roli mě velmi zaujala Ema Švábenská, působící naprosto přirozeně a zároveň dojemně.
Celý příběh je vpodstatě pohádka, je jasné, že něco takového se v životě těžko stane, navíc během tak krátkého času. Vtip je v tom, že to neřešíte a po celou dobu všemu naprosto věříte. Děj není předvídatelný celý (jen občas) a tak je příběh napínavější víc, než je obvyklé. Nechybí i hlubší poselství o tom co je a není v životě důležité, což je věčné a vděčné téma. Kdo má doma děti a nějaké to zvíře, jistě ocení zpestření ve formě morčete Edy. Díky němu jsem se dost nasmála a tak se střídaly slzy od smíchu a pláče skoro po celou dobu filmu.
Líbilo se mi typicky české skloubení vánoční atmosféry, vtipu, lidských tužeb a humoru. Natočit takový film aniž by se z něj stal laciný kýč by jinde ve světě těžko dokázali.

Souboj citu s rozumem při nákupu

9. ledna 2017 v 9:17 | Cecílie |  Nejen pohodové starosti
Tento problém mi způsobil nákup. Nejednalo se o koupi ničeho typicky ženského. Nebude to tedy článek ve stylu černé boty potřebuji, ale červené se mi víc líbily, tak jsem vzala oboje. S tímhle bych problém neměla, v takovém případě vítězí vždy rozum. Jenže já zatoužila po sjezdových lyžích a jejich výběr pro mě nebyl snadný. Svoje současné už mám několik let, navíc už tehdy nebyly nové a jednalo se o starší model. Ovšem po orientačním průzkumu cen mi bylo jasné, že nové nebudou ani tentokrát.
Protože se ani tak nejedná o levnou investici a lyžuji ráda, chtěla jsem se na nákup řádně připravit. Zajímalo mě, jaká je v současnosti doporučovaná délka, zda se vyplatí investovat do lyží s tvrdším jádrem a jaký zvolit radius. Na internetu jsem našla, že pro začátečníka nejsou vhodné lyže závodní, že tvrdší lyže jsou rychlejší apod. Informací tohoto typu je plno, ale nic konkrétního. I vydala jsem se k odborníkům. Hrdě jsem žádala lyže pro pokročilejšího lyžaře, připravená na podrobnější rozhovor, nicméně mi byly okamžitě doporučeny asi čtvery lyže jedné značky, cenově zhruba stejné, všechny samozřejmě dámské. Měla jsem si vybrat, ale jak a z čeho?
Druhý pokus nedopadl o moc líp. Zvolila jsem jinou strategii, vybrala si lyže a zeptala se, zda by pro mě byly vhodné. Po tomto dotazu mi prodavač řekl, že se jedná o lyže tvrdší a tedy rychlé, což jsem si myslela a dál mě odkázal na zaměstnance jejich nedalekého servisu. V servisu chtěli vidět vybrané lyže. Tak jsem si jednu vypůjčila a přinesla ji ukázat. Nedoporučili mi je, proč nevím, ale po chvíli diskuse mi poradili jiné, stejné značky. Vrátila jsem se do obchodu s vypůjčenou lyží a našla ty údajně pro mě úplně nejlepší. Kromě toho, že byly už na první pohled opravdu hodně krátké, málem jsem je neunesla. Měly jiné vázání a byly o poznání těžší.
Nastal souboj rozumu, zda dát na rady odborníků (?), a citu tedy koupit si lyže dle vlastního laického uvážení. V tomto případě rozhodl cit.
Doma v klidu na internetu jsem vyhledala informace o zakoupeném modelu a ejhle! Zdá se, že jsou to přesně takové lyže, jaké jsem chtěla. Zda se mi na nich bude dobře jezdit, je věc druhá. Ale přestože jsem žena, myslím, že rychlejší a tvrdší lyže pro trochu delší oblouk zvládnu. Prozatím vyhrává 1:0 cit nad rozumem.

Příjemné překvápko

4. ledna 2017 v 10:42 | Cecílie |  Bleskovky
Tak už zase funguje počítadlo návštěvnosti. Už jsem si na ty depresivní nuly skoro zvykla a navíc mám Toplist. Ale stejně bylo príma zase vidět, že na mém blogu někdo byl, dokonce které články se četly a kolik lidí je četlo. To Toplist nedává a taky se čísla občas pěkně liší. Tak když je alespoň jedno z nich dvouciferné, mám prostě takový hezký pocit, že jsem třeba někomu zvedla článkem náladu. Ne každý čtenář totiž komentuje, což je samozřejmě nejlepší:) A taky mě vůbec nenapadlo, že by počítání mohlo začít znovu fungovat, když už jednou přestalo. Nějak není zvykem, aby se věci lepšily, člověk automaticky očekává změnu spíš k horšímu. Bylo to příjemné překvápko.
(Nechci šťourat, ale napadlo mě, že by se třeba někam tyhle informace mohly dávat, aby blogeři věděli, co se děje nebo bude dít. Stačila by věta, nemusí se hned psát celý článek. Třeba to někde je, ale já to zatím nenašla. Každopádně je dobře, že se někdo o blog.cz stará.)



Další články


Kam dál