YouTube a blog... nehrozí

Pátek v 19:15 | Cecílie |  Téma týdne
Valí se to ze všech stran: komunikace mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů, zábava. Sociální sítě nabízejí tolik lákavých a zdánlivě důležitých věcí. Zveřejněte své fotky, videa, informujte přátele o události, napište vzkaz na zeď, pošlete virtuální dárky, šťouchněte do málo aktivního uživatele, využijte status bar, Messenger, sledujte, co dělají vaši přátelé, jakou mají náladu, co se jim líbí, ohodnoťte jako první... A komu by to nestačilo, může si nechat zasílat upozornění na hodnocení svých příspěvků jestli se líbí a přidané komentáře a odezvy na vaše komentáře a co se líbí a komentují vaši přátelé... Tolik hlavně Facebook.
Další možnosti nabízí YouTube. Sdílení, nahrávání, likování ale hlavně dislikování videí a jejich komentářů nabízí nespočet možností, jak trávit volný čas. Popř. můžete ješte sami vysílat či pouze sledovat online streamy.
Představte si, že já z výše uvedených činností nedělám žádnou. Nejsem v žádném případě zarytý odpůrce moderních technologií. Jen na to:
a) nemám čas
b) nebaví mě to
c) nepovažuji to za důležité
d) používám jiné komunikační systémy
Protože jsem k tomu ke všemu ještě povahou introvert, hodně jsem přemýšlela, než jsem se vůbec odvážila založit si Blog. Bylo mi nepříjemné pomyšlení na tak velké zviditelnění. Proto mi psaní pod přezdívkou dost vyhovuje.
Svého času jsem si založila i Facebook, abych zjistila, co na něm je tak fascinujícího. Pro mě bohužel nic. Chápu, že může fungovat jako komunikační prostředek. Ale děsí mě, jakým způsobem se na vás valí všechny ty různé nabídky jen se přihlásíte. Ani představa stovek či tisíců "přátel" pro mě není vůbec lákavá. Napadlo mě sice propojit Blog a Facebook, ale nakonec mi to přišlo vlastně zbytečné. Netoužím mít za každou cenu co nejvíce čtenářů a nahánět přátele, aby četli všechno, co napíšu.
Takže je jasné, že nehrozí ani propojení s Google+ (a to mám na Google několik účtů), stejně jako nehodlám používat Instagram, Twitter ani Youtube. Stačí mi Blog tak jak je a nechci trávit čas na sociálních sítích jen proto, že to dělají ostatní.
 

Navždy... je jisté jen jedno

10. listopadu 2017 v 20:17 | Cecílie |  Téma týdne
Může být něco navždy? Tak dlouhá jistota neexistuje. Jsem realista nebo pesimista? Řečnická otázka, od obojího trochu. Ale je to prostě tak. Navždy není nic jen tak, samo od sebe.
Je to totiž proti přírodě, kde vše podléhá zákonitým změnám. Některé jsou rychlé, jiné pomalé, ale probíhají neustále. Jisté tedy je jen to, že změny tu byly, jsou a budou navždy.
Asi je to tak dobře. Pokud bychom byli zdraví, šťastní a bohatí a bylo to navždy, časem bychom si toho přestali vážit. A pokud bychom měli problém, tak vidina toho, že jej máme už navždy, by moc povzbudivá nebyla. Takhle nás to nutí o své štěstí se starat a překážky se snažit řešit.
Kolikrát si člověk s povzdechem řekne: "Změna je život" nebo "Nic netrvá věčně." Obvykle když něčeho litujeme. Méně už si uvědomujeme, že změna nás může také obohatit, posunout v životě dál, přinést něco krásného, nového, co jsme dosud neznali.
Někdy přijdou samy, aniž bychom chtěli, jindy k nim musíme sebrat odvahu. Jako my s manželem, když jsme zvažovali, zda se přestěhovat. Měli jsme mnoho důvodů pro, ale i proti. Nakonec jsme se odhodlali a změnu riskli. Nemuselo to vyjít, ale nakonec jsme rádi a nikdy jsme nelitovali. Představa, že bychom sami v malém cizím městě zůstali navždy pro mě byla horší, než obavy z případného stěhování a všeho nového a neznámého s tím spojeného.
A tak já, člověk konzervativní, změny špatně snášející, je tady vychvaluji. Často se s nimi sice neumím vypořádat, ale moc dobře vím, že jsou nutné. Protože bez nich by byl život navždy chudý, jednotvárný a nudný.

Vyhodnocení ankety č. 8 Co vy a létání?

7. listopadu 2017 v 13:24 | Cecílie |  Vyhodnocení anket
Po překonání strachu vlézt do letadla jsem zjistila, že je to celkem příjemný způsob dopravy. I když pro mě i nadále zůstane letadlo co by dopravní prostředek spíše výjimkou. Myslela jsem si, že letadlem letěl snad každý, až na mě. Podle ankety to ale vyšlo spíše opačně. Já osobně let pokládám za zajímavou zkušenost. O názory těch, co hlasovali (51 účastníků) se ráda podělím.

 


Boj... jak má být

3. listopadu 2017 v 19:17 | Cecílie |  Téma týdne
Dobře si vzpomínám na jednu scénu z filmu Vinnetou - Rudý gentleman. Náčelník Apačů a jeho bílý pokrevní bratr se pokoušejí uzavřít mír mezi Indiány a bílými. Náčelníci, zastupující jednotlivé indiánské kmeny, se postupně rozhodují pro boj. Toto slovo zazní více než desetkrát a pokaždé je při jeho vyslovení zapíchnuto do země kopí. Není pochyb o tom, že Indiáni jsou opravdu odhodlaní bojovat a třeba i položit život za svá práva. Situace vypadá beznadějně. Přesto se podaří najít jiné řešení, které se obejde bez boje. Ovšem Vinnetou za něj zaplatí vysokou cenu.
Já na těchhle filmech vyrostla. Vždycky jsem fandila oběma hlavním hrdinům a byla ráda, když zvítězilo dobro nad zlem. Byli stateční, chytří, měli sílu, přesto bojovali jen když museli. Nechtěli, aby umírali nevinní lidé. I Indiáni nakonec raději přistoupili na řešení bez násilí a ani v tomto případě to rozhodně nebylo ze zbabělosti. Věřila jsem, že opravdu existují rozumní lidé bojující čestně proti těm, co jdou jen za vlastním ziskem.
Od té doby se asi mnoho nezměnilo. Jen já už vím, že rozeznat v reálném životě kdo je dobrý a kdo zlý, není vždycky tak snadné jako ve filmu. Mnoho lidí neustále za něco bojuje, ale většinou to není klasický boj muže proti muži. Dnes se vede boj spíše informační. A v tom je velmi těžké se vyznat. Popřípadě se bojuje nečestně, napadáni jsou bezbranní civilisté, umírají zcela nevinní lidé, kteří byli jen v nesprávný okamžik na nesprávném místě. Neexistuje nic, co by takový způsob boje ospravedlnilo.
Celý náš život se vlastně odehrává ve znamení boje. Od narození bojujeme stejně jako ostatní živočichové o přežití, potravu, partnera, potomstvo, zdraví. My lidé si k tomu dokážeme přidat ještě spoustu dalších bojů jako je vzdělání, práce, bydlení, koníčky, přátelé, stáří. No a pak tu máme ještě boje naše vlastní, jako je boj s minulostí, vzhledem, leností, váhou, únavou, nepoučitelností, ... Většinou bojujeme za daleko méně ušlechtilé věci než je pravda a spravedlnost.
Přesto, bez ohledu na to, za co je boj veden, nikdy by neměl být nečestný, nerovný, podlý, zlý. I v boji je třeba dodržovat jistá pravidla, meze, slušnost. Ať už je to boj skutečný nebo informační. Nejdůležitější by pro nás mělo být, stejně jako to bylo pro Vinnetou a Old Shatterhanda, bojovat čestně a ne jít za vítězstvím za každou cenu.

Poslední záchvěv léta

30. října 2017 v 9:21 | Cecílie |  Bleskovky
Chytrá ještěrka využila poslední teplo k pořádnému odpočinku. Zatímco já, hloupý člověk, se poslední hezké dny snažila upracovat k smrti jen abych dohnala zahradnické resty.


A tyhle bramboříky si myslely, že už je jaro, tak se rozhodly vykvést.


O tom, že je opravdu už podzim, svědčí tento obrázek.


Přeji všem co nejvíce pěkných podzimních dní.

Další články


Kam dál