Nejsem tím, kým mám být... pochopení

7. října 2018 v 18:22 | Cecílie |  Téma týdne
Už dávno jsem se přestala snažit být ideální a jiná než jsem. To bych se pak stresovala hned od rána. Moc dobře totiž vím, že po probuzení nejsem ani trochu milá, pozorná a vlídná ani jako manželka ani jako matka. Je mi jasné, že bych taková být měla. Vstávat každý den s úsměvem na rtech alespoň o hodinu dříve, abych si zacvičila. Pak všem připravila snídani a svačinu a nakonec jemně a s láskou vzbudila zbytek spící rodiny. To by bylo krásné...
Jenže: Spoustu úsilí mě každé ráno stojí už jen se včas vzbudit a vstát. Mám propracovaný systém několika budíků, přesto se mi občas podaří všechny úspěšně ignorovat a zaspat. Pak se jen snažím netvářit se moc kysele, nenadávat a relativně v klidu a hlavně co nejrychleji vypadnout do práce.
Pokud jsem se pokusila vstát brzy, tvářit se mile a něco udělat, nedopadlo to nijak valně. Nestíhala jsem, protože prostě nedokážu odhadnout čas. Snídaně pro děti vychladla dřív než vstaly a při cvičení jsem zase překážela vstávajícímu manželovi.
Výsledek: pro všechny zúčastněné je nakonec lepší, když se o nic nesnažím. Nejraději vstávám sama, v klidu nastartuji a začnu nový den. Když se mohu ráno soustředit jen na sebe, začnu naplno fungovat docela rychle.
Mí nejbližší už to vědí, tolerují a chápou. Já se na oplátku snažím své ranní protivnosti nepoddat úplně. A tak to nakonec snad ani nevadí, že ráno nejsem tím, kým bych chtěla. Někdy to prostě nejde a je lepší se s tím smířit, než bojovat proti své přirozenosti.

 

První mimozemský kontakt... v kině

30. září 2018 v 20:19 | Cecílie |  Téma týdne

Ve čtvrtek jsem kvůli množství komentářů-spamů článek stáhla. Omlouvám se za jeho druhé publikování. Moc děkuji za komentáře, které mi stihli napsat Čerf, Kitty a Klavesnicetuka.

Jen málo zážitků z dětství si pamatuji tak dobře jako tenhle. Moje starší sestra mě vzala do kina. Už to samo o sobě byl zážitek a dobrodružství:) Já, malé dítko chodící sotva do školky jsem někam šla pouze v doprovodu své starší, školou povinné sestry.
Nebylo to poprvé, co jsem byla v kině. Chodila jsem do něj moc ráda, občas jsme zašli na pohádku nebo film pro děti. Jakmile se v sále setmělo, ani jsem nedýchala a čekala, až se začne na plátně objevovat obraz, rozezní se hudba a začne se odvíjet děj. Sestra mi řekla, že jdeme na "pohádku, ale natočenou v cizí zemi". Byla jsem zvědavá, jak bude vypadat princezna, jestli nebude třeba krásnější než ty naše. A co za hrdinský čin vykoná princ, aby si princeznu mohl vzít za ženu?
Jaké bylo mé překvapení (údiv a zklamání), když jsem pochopila, že to tentokrát není pohádka pro mě, ale hlavně pro sestru. Žádná zakletá královská dcera nečekala na záchranu. Jen malý kluk se spřátelil s jakousi divnou obludou. Přesto jsem se snažila pochopit děj, rozeznat dobro od zla a - nebrečet buď strachy nebo obavami z toho, jak to dopadne. Celý film byl plný světelných efektů, překvapení, napětí, tajemství a mně dosud neznámých věcí. Už tušíte o jaký film šlo? Místo spanilé princezně jsem nakonec fandila šeredné obludce z vesmíru, kterou zapomněli na Zemi a jejímu pozemskému kamarádovi.
E. T. si mě (stejně jako spoustu dalších diváků) získal svým dobrosrdečným výrazem, bezbranností, touhou po domově a upřímností. A to byl můj první mimozemský kontakt. V mé dětské duši se poprvé ozvala otázka, zda by se něco takového mohlo stát doopravdy. Předtím mě o mimozemšťanech vůbec nenapadlo přemýšlet. Od té doby stále, tak nějak ve skrytu duše, doufám, že pokud někde nějaká mimozemská civilizace existuje, je stejně krásně ošklivá a sympatická jako E. T.

Bylo ve výběru

25. září 2018 v 12:52 | Cecílie |  Pohodové starosti
Uvádím zde pohromadě a na jednom místě všechny odkazy na články, které se dostaly do výběru nejlepších na Téma týdne. Poprvé to bylo v červenci 2016 (odkaz je v seznamu uvedený jako poslední) asi tři měsíce po založení Blogu. Naposledy v březnu 2018 (odkaz je v seznamu uvedený jako první). Krátce na to byla vyhlášena moje blogová pauza. Doufám, že tento seznam není konečný. Výběrů si vážím a děkuji za ně. Pokud si budete chtít nějaký článek přečíst, jsou Vám k dispozici.


 


Amatérská kuchařka

18. září 2018 v 19:57 | Cecílie |  Pohodové starosti
Amatérská kuchařka jsou do elektronické podoby převedené recepty nashromážděné od dob mých kuchařských začátků po současnost. Nemohu napsat po dobu, kdy už začátečnice nejsem a recepty nepotřebuji, protože podle nich vařím pořád. Podrobnější informace i kuchařku samotnou najdete na mých webovkách zde.
První část, Kuchařka pro každého, je věnována jídlům, druhá část, Buchty a moučníky, obsahuje hlavně sladkosti. Tento článek na kuchařku přesměrovává a umožňuje přes komentář napsat, zda Vás něco zaujalo, jestli jste vyzkoušeli podle ní uvařit a jak to dopadlo (stránky obsahují na tento článek odkaz). Také mě zajímá, jak vy vaříte. Používáte kuchařky, recepty z internetu nebo si vymýšlíte své vlastní?
Já na čtení kuchařek nemám trpělivost, na hledání receptů na internetu mi chybí čas a na vymýšlení vlastních nemám dostatek fantazie ani odvahy.
Zpočátku jsem potřebovala mít vše napsané a vařila jsem jen to, co jsem znala. Alespoň jsem mohla posoudit, jak to dopadlo. Zda mám výsledek stejný, lepší nebo horší než maminka, sestra, tchýně, babička, ... A tak nějak jsem si zvykla, když mi něco chutnalo, hned si recept zapsat.
Párkrát jsem vyzkoušela něco nového, ale neudělala jsem dobrou zkušenost. Jídla v kuchařkách se mi zdála složitá, recepty nepřehledné a výsledek nic moc. V časopisech byla moje doba přípravy vždy o dost delší, než ta slibovaná a výsledek vůbec nevypadal tak hezky jako jídlo na obrázku. U cukroví a buchet to bylo většinou stejné.
Popřípadě mě od vyzkoušení odradily názvy ingrediencí, které jsem v životě neslyšela. Těžko si pak pod nimi něco představit. Nikdy nevím, zda je můžu úplně vynechat, aniž by to výsledek ovlivnilo, ani čím je případně vhodně nahradit. No, je pravda, že někdy je to jasné a vynechat se nedá nic (např. z receptu na kuskus s tofu a mangem). I když nejde o nijak zvlášť speciální zboží a ingredience znám, běžně nekupuji mango, kuskus ani tofu.
Při vaření je pro mě důležité (samozřejmě kromě dobré chuti a přiměřené zdravosti), aby jídlo nedalo zbytečně moc práce a nebylo předražené. Nejraději používám běžně dostupné, osvědčené a vyzkoušené suroviny. Proto jsem kuchařku nazvala amatérskou, pro gurmány a fajnšmekry v ní není nic zajímavého. Ale to nakonec můžete posoudit sami.


Konec lenošení

4. září 2018 v 21:18 | Cecílie |  Pohodové starosti
Po ohlášené pauze se trochu odhodlávám vrátit se k blogování. Doufám, že jste na mě nezapomněli a nezanevřeli, protože je mi jasné, že obzvlášť tady na blogu platí "sejde z očí, sejde z mysli".
Během odpočinku jsem sbírala náměty na nové články a připravila malé překvapení. Blog bude rozšířen o statické webové stránky. Jejich odkaz zveřejním příště, to bude už brzy:), zároveň s novým článkem. Ten bude souviset s tím, co na webu najdete jako první. Víc teď neprozradím:)
Také se pokusím zveřejnit pravidelně každý týden nejméně jeden nový článek, buď na Téma týdne nebo na téma vlastní.
A samozřejmě se těším na to, co je nového u vás.

Na závěr se Vám ještě svěřím, o čem taky přemýšlím.
Při domácím úklidu jsem potřebovala vyhodit a odnést do sklepa (což znamená vše dopravit do přízemí) následující věci:
  • dózu plnou bioodpadu
  • květináč s uschlou kytkou
  • 2x poloprázdný koš s papíry
  • 3x malá zavařovací sklenice
  • prázdná krabice od bot
  • igelitka s drobnostmi do sklepa
  • igelitka s odpadem na vytřídění
A tak jsem zvažovala, jaké mám možnosti:
  • vezmu co unesu a budu chodit po schodech dolu a nahoru tak dlouho, dokud bude co odnášet
To ale znamená, že se zadýchám, zpotím, potkám v neslušivém domácím oblečení zaručeně spoustu lidí a ještě mi to zabere dost času.
  • poberu vše najednou
Tím se všechna negativa první volby minimalizují.

Pokud si myslíte, že je toho pro jednoho člověka moc, souhlasím, a že zvítězil zdravý rozum a šla jsem několikrát, nesouhlasím. Zdravý rozum sice zvítězil, ale šla jsem jen jednou.
Vyplatil se trénink nošení kabelky, tašky s jedním nákupem a poslední dobou i druhé tašky s nákupem (že by se ty igelitky, co prodávají, zmenšovaly?).

Dlouho jsem nemohla pochopit, proč manžel, když jde (výjimečně) nakoupit, nikdy s sebou nevezme nic na vyhození. Tak jsem mu zkusila vnutit mezi dveřmi prázdné PET láhve, ale odmítl je se slovy: "A jak to mám všechno pobrat?"
Pochopila jsem, že ne každý přemýšlí jako já o tom, jak efektivně odnést odpadky.



Další články


Kam dál