Ani velcí ani malí

28. dubna 2016 v 18:04 | Cecílie |  Děti a rodiče
Existuje tolik kurzů, na plavčíka, na fitness trenéra, na letušku, na asistenta pedagoga, na nehty, ... Ale žádný na to, jak si poradit s puberťákem. Já mám teď doma dva.
Jeden ze synů do puberty právě vstupuje, druhý má (snad) nejhorší za sebou.
Proto se musím denně povznést nad to, že když něco řeknu tak je to:
  • špatně a to vždycky
  • zbytečné, vždyť to vědí
  • nudné, protože to opakuju pořád
  • vohraný, říkají to všichni
  • nesmyslné, co to po nich vlastně chci?
Občas se snažím chovat se k nim jako k velkým. Jenže to se hned zlobí, protože:
  • nepřišla jsem jim dát dobrou noc
  • málo se na ně usmívám
  • málo je chválím
  • nechci je poslouchat, když se dívám na zprávy
  • někdy s nimi v něčem nesouhlasím nebo jim dokonce něco nedovolím
A tak jsem si řekla, že je prostě nechám. Možná sem tam něco pokazí, zapomenou, udělají jinak než bych chtěla, ale to k tomu patří. Musí si zvykat nést důsledky svých rozhodnutí. Pro jistotu je ale zdálky ještě kontroluji a večer na dobrou noc pohladím. Jen to musím dělat nenápadně, jaksi mimochodem...
Asi neprožívám nic neobvyklého. Vydržely to naše maminky, vydržíme to my i další po nás. Ale někdy je to taaak náročné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ladislav Ladislav | 28. dubna 2016 v 21:43 | Reagovat

Asi tak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama