Děti, čas a omyly

22. května 2016 v 20:08 | Cecílie |  Děti a rodiče
Když byly děti malé (mám tím na mysli období, kdy ještě nebyly školou povinné), doufala jsem, že některé věci se časem zlepší.
Třeba že přibyde:
  • klid na práci
  • čas být s manželem
  • samostatnost
A naopak ubyde:
  • otázek proč
  • jejich povinností, na které já nesmím zapomenout
  • klacíčků z lesa v autě, na balkoně, za dveřma, v garáži
  • trapných otázek na veřejnosti
Teď už vím, jak hluboce jsem se mýlila.
  • Klid na práci nemám, ani když se mi podaří zabrat počítač (než bych se o něj dohadovala, raději tahám stále častěji z práce noťas). Děti těžko chápou, že musím pracovat i když zrovna nejsem fyzicky v práci. Pokud jsem doma, znamená to pro ně, že jsem jim kdykoliv k dispozici.
  • Čas být s maželem mi děti poskytují pouze v případě, že jdeme nakoupit nebo do kina (mají pak povolenou televizi i večer). Pokud chceme něco probrat, řešit nebo plánovat, musíme počkat, až děti spí. Co nemají totiž slyší i přes zavřené dveře nebo puštěné rádio. To se pak těžko mluví o tom, co jim koupit k svátku, na vánoce a o čemkoliv co nechceme, aby věděly.
  • Samostatné jsou jen pokud je to nezbytně nutné (tedy nachází-li se více dní mimo domov). Jinak předstírají naprostou neschopnost najít cokoliv z oblečení, provést základní hygienické návyky, odejít včas, ... Samostatně mizí jen salám z lednice.
  • Otázky "Proč?" nahradily otázky "K čemu mi to bude?", "Fakt musím?" a spousta dalších, neboť nejpohodlnější je se zeptat. Hledat něco v knihách nebo na internetu je pro ně moc složité a časově náročné.
  • Povinností je daleko víc, postupně jsem se stala jakýmsi chodícím diářem. Pokud si na něco vzpomenou (že mají dělat herbář, psát slohovku, donést něco na výtvarku, jet na exkurzi, zaplatit divadlo apod.), oznámí mi to kdykoliv a kdekoliv a tím to považují za vyřízené. Zbytek je moje starost.
  • Klacíčky sice ubyly, ale zvětšila se jejich velikost. Už nesbírají malé klacíky na šťourání, ale hole, aby se o ně mohli opírat.
  • Trapné otázky v MHD typu: "Mami, co je to buzerant?", nahradilo: "Jé, strejdo, ty máš novej telefon. Ale ten stojí 20 000, kdes na něj vzal?"
Přesto doufám, že se to ještě časem zlepší, že je to jen přirozený vývoj a že jsem neudělala zásadní chybu ve výchově.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama