Zrádný perfekcionalismus

5. května 2016 v 14:03 | Cecílie |  Pohodové starosti
Prý jsem perfekcionalistka a to není dobře. Nikdy jsem o sobě takto nepřemýšlela a dost mě to udivilo. Netrpím touhou po dokonalé postavě, práci, nehoním se za dovolenou snů. Ale přece jen na tom asi něco bude. Je to takový podvědomý perfekcionalismus, který mě nenechá odpočinout, v klidu.
Pořád musím něco dělat. Žene mě snaha mít vše v pořádku a hotové. Jenže podobné nároky mám i na děti, manžela. Když pak něco nevyjde jak chci, myslím si, že je to moje vina. Také se s nedostatky (hlavně svými) špatně vyrovnávám. A to mě žene dál a dál. Logicky se to nedá vydržet věčně, dostaví se únava. To pak ale nemůžu zvládnout vše jak chci, zvyšuji tempo, zvyšuje se únava a začarovaný kruh je tu. Ale proč to dělám? Prý se nic nestane, když nebude všechno akorát. Jenže já si vždycky myslela, že stane. Lidi mě nebudou mít rádi, když nebudu pracovitá, děti budou strádat, manžel bude nespokojený, rodiče na mě zanevřou. Veškerý můj perfekcionalismus pramení ze strachu, že mě okolí nepřijme takovou, jaká jsem i s mými chybami, nedokonalou.
Skoro se mi hroutí svět, když si uvědomím, že to nemusí být pravda. Co když přijme a ještě se uleví mně i všem okolo? Mám propadnout sebelítosti, že jsem žila v bludu nebo si přiznat pravdu, že vyčerpávající perfekcionalismus je horší než nedokonalost? (Se sebezapřením volím druhou možnost. Cožpak není fajn, když nechodím nikdy pozdě, doma je uklizeno, v práci stíhám, v listopadu mám zabalené dárky na Vánoce, ...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama