Hřebík do rakve... nechci

13. června 2016 v 17:56 | Cecílie |  Téma týdne
I když nechci, určitě postupně přibývají. Neptají se, takže o nich nevím. Jen tuším, z čeho se berou. Žijeme v nezdravém prostředí, zásobujeme naše tělo látkami pro něj nepřirozenými, nedbáme na únavu, přecházíme nemoci atd. Ale jak se proti nim bránit? Je nějaká možnost, jak toto "zatloukání hřebíků" zpomalit, omezit nebo vůbec nějak ovlivnit? Stárnutí organismu je přirozené, s tím nic nenaděláme. Můžeme se jen snažit jíst a žít zdravě. Jenže to, co je zdravé dnes, může být zítra považováno za jed. Kromě toho si každý v sobě neseme jinou genetickou zátěž a dispozici k nemocem. Co se jednoho ani nedotkne, druhého skolí. Znám případ cyklisty, nekuřáka, který zemřel na rakovinu plic. Jeho hřebíkem do rakve byl vlastně sport. Při silniční cylistice se nadýchal tolika kouře z aut, že se mu to stalo osudným. A znám paní, co zapíjela denně několik prášků rumem!!! a v relativním zdraví se dožila požehnaného věku skoro 90 let.
Podle mě tedy nemá smysl se tomuto přirozenému procesu bránit. Stresovat se něčím, co se v podstatě nedá odvrátit. Škoda jen, že i ten poslední hřebík je hluchý a slepý. Nemůžu mu říct: "Počkej na vhodný okamžik a pak se zatluč rychle". Asi by to bylo příliš jednoduché. Pokud nevíme, který a kdy bude ten poslední, máme pořád naději, že život půjde dál. A té se musíme držet zuby nehty, ta jediná nás doopravdy ochrání.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. června 2016 v 6:52 | Reagovat

U Baruschky jsem objevila podobný článek úvah. I tobě článek chválím. Co článek! Ale nemáš radu, ve kterém šuflíčku mozku je upamatovák, který ve vhodném okamžiku vyhodí tvrdou pěst do brady, když člověk dělá něco pitomýho, nezdravýho?
Jinak ano, u tebe budu taky číst a přeju pěkný nový den ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama