Děti, čas a nádraží

24. července 2016 v 20:17 | Cecílie |  Děti a rodiče
Tak nějak mě přepadla nostalgie. Ne proto, že starší syn odjel k babičce. Nebylo to poprvé, co odjel vlakem sám. Ale zrovna na nádraží si často uvědomím, jak rychle kluci rostou. Asi proto, že je celkem úzce spjato s dětstvím obou mých synů. Jak postupně rostou, mění se i moje "nádražní" pocity.
1. Rychle pryč - obavy
První období, miminko spící v kočárku a projíždějící vlak není zrovna ideální kombinace. Nádraží jsem se vyhýbala jak to jen šlo.
2. Podívej, mašinka - vděčnost
Spící miminko vystřídal v kočárku neposedný chlapeček, a tak jsem byla vděčná za všechno, co na chvíli upoutalo jeho pozornost. Vlak to dokázal na poměrně dlouho, pokud i zahoukal nebo jsme museli čekat na přejezdu, o zábavu bylo postaráno.
3. Výlet na celé odpoledne - trpělivost
První cesty bez kočáru vedly právě na nádraží. Vždycky tam nějaký vlak alespoň stál, někdy i přijel nebo odjel. Než jsme došli tam a zpět, trvalo to opravdu skoro celé odpoledne. Zvlášť, když jsme cestou ještě sbírali klacíčky, kaštany, kamínky... Dnes stejnou cestu zvládneme za 10 min.
4. Na nádraží na čokoládu - dobrodružství
Cesta se zrychlila, pobyt na nádraží se prodloužil. Kluci zkoumali, jak se přepříhají lokomotivy, kterými směry vlaky jezdí, a tak jsme se při tom zahřívali horkou čokoládou. Občas mě u toho vystřídala babička s dědou, a to byl i párek v rohlíku.
5. Návrat z výletu - nedočkavost
První výlet se školkou, první návrat. Čekám na své robátko, jsem zvědavá, jak se mu líbil výlet a je mi divné, že nechce čokoládu. Je plný dojmů a taky unavený, těší se domů, vlaku si užil dost.
6. Odjezd k babičce - nostalgie
Poprvé odjížděl sám na prázdniny. Mávám a sama se dívám za odjíždějícím vlakem. Trochu lítostivě pozoruji jiné malé děti, jak se dívají na mašinky. Tak tohle už je vážně pryč, škoda, bylo to hezké, dobrodružné, naše výpravy za vláčky.
7. Pravidelné odjezdy a příjezdy - smíření
To bude asi další etapa. Bude se střídat radost, očekávání a zvědavost, s jakými dojmy přijedou nebo starost, obavy, nervozita, že zase odjíždí? Nevím, zatím jezdí jen k babičce, doufám, že to tak ještě chvíli vydrží.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | Web | 25. července 2016 v 13:56 | Reagovat

Nádherný zamyšlení, takto mě nikdy nenapadlo přemýšlet...

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. července 2016 v 15:20 | Reagovat

Ajaj, teď mě začíná mrzet, že my nejezdili vláčkem :-)
Ale jo, vzpomínám, jak poprvé odjížděli ty moji lumpíci, se švagrovou za babičkou a já byla ubulená.
Teď jsem ubulená když se vrací :-)

3 Jenna Jenna | 6. srpna 2016 v 13:04 | Reagovat

Mám úplně husí kůži, jak to rychle utíká.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama