Falešný úsměv... není problém

4. července 2016 v 18:36 | Cecílie |  Téma týdne
Samozřejmě, že falešné úsměvy považuji za špatné. Ale musím přiznat, že je rozdávám od rána do večera celkem běžně, bohužel. Někdy jimi zakrývám nejistotu, jindy únavu, špatnou náladu, stres, netrpělivost nebo bolest hlavy. Nesleduji jimi cíleně vlastní prospěch, spíše mi slouží k maskování skutečnosti. Někdy se to povede, někdy jsem odhalena, ale zatím se na mě za to nikdo nezlobil. Mám pocit, že v některých situacích stejně nic jiného než falešný úsměv nezbývá.
Příklad první
Manžel mi oznámí, že musí před odjezdem na dovolenou ještě do práce. Prolétne mi hlavou, že tedy nevezme syna k doktorovi na objednané vyšetření, s čímž jsem tak trochu počítala, protože mám s balením i tak dost práce. Budu-li dělat vlny, nic nezmůžu, jen se pohádáme. Tak nezbývá, než s povzdechem a rezignovaným úsměvem konstatovat, že to budu muset všechno zvládnout s klukama sama.
Příklad druhý
Ráno mě vzbudí nešťastný dětský hlásek, oznamující, že asi nepůjde do školy, protože je mu špatně od žaludku. Mám chuť zařvat NÉÉÉÉ, už zase jsi nemocný!!! Jenže to nejde, nemůže za to. Usměju se, doufám, že povzbudivě, zeptám se na podrobnosti a v hlavě mi naskakuje krizový plán: omluvit, odhlásit obědy, ...
Příklad třetí
Z duše nenávidím, když mě někdo vzbudí. Nechápu, proč to manžel zase nerespektuje a nutí mě otevřít oči. Už se nadechuji, abych mu vynadala, že mi má dát pokoj... jenže... musím dřív do práce a proto jsem ho sama večer poprosila, aby mě vzbudil (ani dva budíky už mi na to nestačí). S největším sebezapřením otevírám oči, tvrdím, že už neusnu a snažím se o úsměv, abych vypadala alespoň trochu mile.
Podobných příkladů mě napadá víc, ale někdy stačí i úplně obyčejný den, bez zvláštních událostí a přesto se falešný úsměv objeví: kolegyně v práci přece nemůže za to, že jsem nastydlá, pokladní za to, že mají špatně ceny zboží (rozdíl bez řečí vrátila), děti za to, že jsem toho v práci měla moc...
Takže se tímto za své falešné úsměvy omlouvám, ale zároveň vím, že lepší řešení momentálně po ruce nemám.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 5. července 2016 v 11:45 | Reagovat

Super článek :) Ten by si mělo přečíst co nejvíce lidí. Ano, falešný úsměv je součástí každého z nás, tak proč se nad tím pořád rzčilovat :)

2 womm womm | E-mail | Web | 5. července 2016 v 19:08 | Reagovat

Pekné príklady ... ale takéto veci sa dajú brať aj menej vážne (rozumej prechladnutie a podobne) a vďaka tomu nie je nutné sa toľko usmievať falošne :D Jednoducho musia radosti prevážiť starosti :P

3 kaspetra kaspetra | Web | 6. července 2016 v 13:15 | Reagovat

To je pravda☺ Člověk by neměl brát sám sebe moc vážně.

4 kaspetra kaspetra | Web | 6. července 2016 v 13:16 | Reagovat

Děkuji☺[1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama