Když děti nejsou doma

5. srpna 2016 v 11:34 | Cecílie |  Děti a rodiče
Děti bez dohledu rodičů mohou být jak urvané ze řetězu. Ale co když je to naopak? Děti odjedou k babičce, rodiče zůstanou sami doma a... Abychom byli jak urvaní ze řetězu, na to nějak není síla. Přesto si užíváme jakési nově nabyté, bohužel i bohudík krátkodobé a dočasné, ale úžasné svobody. Chvíli si na ni zvykáme, ale pak si vychutnáváme, že s manželem můžeme:
  • Vstávat kdy chceme
Jako malé nás děti tahaly z postele v šest, teď taháme ven my je, aby nesnídaly v poledne. Když mají ráno doktora, vstáváme brzy, když jdou na devátou, nesmíme je vzbudit, asi to znáte. Vstávat bez budíku, až já chci nebo potřebuji, je prostě fajn.
  • Snídat u seriálu, večeřet u zpráv
Musela jsem zakázat jíst v obyváku, protože množství drobků po zemi, pohovce a na stole neustále překračovalo kritické množství. Z výchovného hlediska je tedy nezbytně nutné, abychom vydaný zákaz dodržovali všichni. Jenže když nejsme doma, děti ho porušují. Tak proč bychom nemohli taky? A televize k tomu, to je takový dezert.
  • Kafe u počítače
Tak tenhle hříšek si fakt vychutnám. Pokud mě u toho děti vidí, mám výčitky svědomí, že jim nedávám dobrý příklad. Když mě nevidí, to je jiná, výčitky zmizí a je pohoda.
  • Mluvit kdykoliv o čemkoliv
Stále je ještě dost věcí, které nechci před klukama řešit. Teď ale nemusíme čekat až usnou, odejdou nebo šeptat, můžeme si povídat o čem chceme a kdy chceme.
  • Jíst žemlovku, lečo a játra
Tahle jídla kluci opravdu ale opravdu nejí. Normálně je nevařím, protože to nemá cenu. Pokud nejsou doma, hned je udělám, jsou to totiž naše oblíbená.
  • Neuklízet
Uklízení je činnost, kterou provozuji vpodstatě neustále. Odjedou-li děti, ubyde mi tak 80 % práce. Když si nějaký ten nepořádek dovolím, nemám pak uklízet co!

Jistě by se toho našlo víc, ale nechci, aby to vypadalo, že nemáme své děti rádi a že jsme pokrytci, co se před nimi dělají lepší než jsou. Jen si potřebujeme odpočinout od jejich výchovy, jsme taky jen lidi. Dokud jsem vlastní děti neměla, vůbec jsem si nedokázala představit, co všechno výchova vyžaduje a obnáší. Teď jsem přesvědčena o tom, že je to jedna z nejtěžších, nejdůležitějších a zároveň nejkrásnějších věcí v životě člověka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 11:39 | Reagovat

Dokonalé :-)
U nás můžou v obýváku jíst kluci, tedy drahý a synek, protože oni ten obývák uklízí :-)
No, realita je trochu jiná, že?
Žerem v obýváku všichni a uklízím já, ale je fakt, že i kluci se do toho občas vrhnou. Však synek je tam taky nejvíc z celé rodiny :-)
Jo a já tra jsem koupila včera a ještě jsem přemýšlela nad rybou :-)
Ale už se mi to krátí :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama