Náhody neexistují... souhra okolností

11. srpna 2016 v 21:39 | Cecílie |  Téma týdne
Nebudu se pouštět do složitých úvah, zda náhody existují nebo ne. Já osobně v ně věřím. A také věřím, že mohou ovlivnit celý náš život. Ten můj ovlivnila ne jedna, ale celá řada náhod, jež se po určitou dobu vzájemně prolínaly a navazovaly jedna na druhou. Neměla jsem o nich tehdy ani tušení, ale zpětně si je uvědomuji.
  • Začalo to vlastně už na střední. Do stejného ročníku chodil spolužák, který mi nebyl moc sympatický.
  • Dostal se na VŠ ve stejném městě jako já.
  • Pokračovalo to na vysoké tím, že jsem na kolejích bydlela od prváku ve stejném pokoji a vedle bydlel po celou dobu stejný soused (to nebylo jen tak, pokoje se každý rok znovu přidělovaly).
  • Studoval sice jiný obor, ale ročník jako já. Některé předměty jsme měli společné, občas jsme se tedy potkávali i ve škole.
  • Tenhle kluk z kolejí a můj neoblíbený spolužák ze SŠ studovali společně tentýž obor.
  • Známý z kolejí trpěl vůči mému bývalému spolužáku ze SŠ stejnou averzí jako já (prostě jsme ho oba neměli rádi).
  • Všichni tři jsme domů jezdili vlakem, jedním směrem.
  • V den D jsme se sešli v kupé: já, soused z kolejí a bývalý spolužák.
A tak se stalo, že jsme si celou cestu povídali raději spolu, než se společným neoblíbeným spolužákem (mým ze SŠ a jeho z VŠ). Ze známého od vidění z kolejí se stal kamarád, pak přítel a nakonec manžel. Nezáleží na tom, jestli to označím za náhodu, souhru okolností nebo osud, hlavně, že nás svedly dohromady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenna Jenna | 12. srpna 2016 v 9:36 | Reagovat

Jo, jo cesty osudu a náhod neznáme a to je dobře.

2 kaspetra kaspetra | 12. srpna 2016 v 10:26 | Reagovat

[1]: Určitě, vědět dopředu, co mě čeká, to bych nechtěla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama