Ztraceni v pokroku... bez rozdílu

29. srpna 2016 v 21:29 | Cecílie |  Téma týdne
Ať už máme na mysli pokrok technický, vědecký či sociální, musíme uznat, že je všudypřítomný. Zasahuje do všech oblastí života každého z nás. Těžko se před ním někam ukryjeme (možná by to šlo za cenu totální izolace), ignorovat jej nelze (pokud člověk nechce vypadat divně), zastavit ho nemůžeme (možná ani nechceme), nezbývá, než jej přijmout a žít s ním. Jinak se s ním žije generaci dnešních dětí, jinak seniorům. Uvedu pár příkladů, jak se s pokrokem vyrovnali lidé různého věku.
Příklad první DĚTI
Pokrok (především v technice) berou jako samozřejmost. Nemají problém s technikou. Do mobilu si stahují hry, aplikace, filmy, propojí ho s počítačem, chytrýma hodinkama. Jen dovolat se jim není zpravidla možné a SMS nečtou. Mobil použijí k volání pouze tehdy, pokud to oni k něčemu potřebují. U počítače sedí často a dlouho, ale něco v něm najít neumí. Problém vidím v tom, že věci nepoužívají systematicky, pro usnadnění komunikace také ne a ani pro výhody, které jim jejich používání přináší. Techniku berou hlavně jako zdroj zábavy.
Příklad druhý MANŽEL
Můj manžel si technický pokrok ujít nenechal. Orientuje se v mobilech, počítačích, nemá problém s vyřizováním většiny věcí po internetu včetně e-bankovnictví, plateb do zahraničí, bookování hotelů. Pokud něco nezná, rychle se zorientuje. Počítač umí nejen používat, ale také opravit, vylepšit, nedělá mu potíže zajistit rychlý internet, nejvýhodnější tarif na mobilu, najít cenově nejlepšího providera na televizi. S oblibou kombinuje GPS a mapy.cz při plánování cest, sdílí vytvořené dokumenty a programuje v Javě.
Na druhé straně mu dělá potíže zapamatovat si, kde má věci. Vypadá to, že neustále něco hledá, třeba klíče. Dřív jsem se mu hned snažila pomoci a hledala také. Často se ale stalo, že poté, co jsme prohledali kapsy u kalhot, mikiny, bundy, tašku i auto, zjistila jsem, že klíče visí na věšáku na svém místě. Manžel jen prostě nevěděl, kam je dal. Teď začínám hledat až po hodině a nejprve na místě, kde daná věc obvykle bývá. Podobné je to s mobilem, pěněženkou, doklady, občas hledá i nějaký ten kus oblečení nebo auto (když neví, kde zaparkoval). Zkrátka, nemůže se orientovat ve všem stejně dobře.
Příklad třetí DĚDA
Děda se s pokrokem snaží držet krok. Statečně se pere s mobilem i počítačem. Obdivuji, že se naučil oboje celkem slušně používat, umí si i různé věci přenastavit. Vidí výhody a využívá je. Občas potřebuje poradit, někdy to zvládneme i po telefonu:) Jen se musí smířit s tím, že věci na první pohled jednoduché jsou často ve skutečnosti dost složité a nedají se lehce vysvětlit.
Příklad pátý BABIČKA
Babička je pravý opak dědy. Technický pokrok nevzala téměř na vědomí. Mobil používá zcela výjimečně a pouze na přijetí hovoru, k volání skutečně ve zcela ojedinělých případech. Počítač nepoužívá vůbec na nic. Nemá tedy e-mail, Skype, nepoužívá internet. Není nějakým zapřisáhlým odpůrcem techniky, jen není ochotna se učit novým věcem. Prý to nepotřebuje.
Příklad šestý JÁ
Technický pokrok jsem si nechala utéct. Teď to pracně doháním. Nejsem dítě, aby pro mě používání všech těch vymožeností bylo zábavné a nejsem ještě senior, který se bez spousty věcí obejde. Vlastně techniku používat musím. V práci to už jinak nejde, doma mě k tomu "nutí" děti, někdy i vlastní zájem.
Nemá smysl proti pokroku bojovat a bránit se mu. Vše by ale mělo mít své meze i jeho využívání. Není od věci někdy mobil odložit a nechat ho prostě vypnutý. Alespoň na chvíli se od vší té techniky osvobodit. Jinak by nás to mohlo časem úplně pohltit. A to snad smyslem pokroku není.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zugundaprostekunda zugundaprostekunda | Web | 29. srpna 2016 v 21:44 | Reagovat

Ty kokot wole, kvůly tvojemu článku na téma týdne se my snížyla návštěvnost. Ve svym dalšým článku tě vihejtuju, nezajýmáš mě.

2 Cecílie Cecílie | Web | 29. srpna 2016 v 21:52 | Reagovat

Tak tomuto komentáři nerozumím. Nevím, co bych na něj odpověděla.

3 Denda Denda | Web | 29. srpna 2016 v 22:16 | Reagovat

Nemáš ani ponětí, jak moc ti rozumím.

4 Cecílie Cecílie | Web | 30. srpna 2016 v 8:23 | Reagovat

[3]: To jsem ráda. Každý bojujeme jak umíme.

5 Jenna Jenna | 30. srpna 2016 v 12:28 | Reagovat

Tak mám pocit jako byste psala o nás. Máme to stejně včetně babičky a dedy

6 Cecílie Cecílie | Web | 30. srpna 2016 v 14:22 | Reagovat

[5]: To je fajn. Když zjistím, že něco jinde funguje podobně, hned je mi líp.

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 30. srpna 2016 v 23:39 | Reagovat

Asi proto se tu cítím jako doma :-) Jsme na tom tak nějak stejně :-)
Moje mamka mobil pro jistotu ani nebere, visí na pevné lince a když už je někde mimo a je donucená telefonovat z mobilu, čísla má vedle v notýsku. Bez notýsku je ztracená :-)

8 Jana Jana | E-mail | Web | 1. září 2016 v 19:41 | Reagovat

Není nad to, když v této době člověk žije s Ajťákem :) Každopádně děti to mají vážně nejvíce jednoduché :) A my jen stěží stíháme - i my mladé ženy, ještě ne maminky :)

9 Cecílie Cecílie | Web | 1. září 2016 v 22:58 | Reagovat

[7]: Moje maminka je zpaměti vyťukávala do mobilu. Jsem ráda, že asi není taková výjimka.

10 Cecílie Cecílie | Web | 1. září 2016 v 22:59 | Reagovat

[8]: Občas si říkám, jestli nám počítače život usnadnily nebo zkomplikovaly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama