Strach z vlastních myšlenek... pryč s ním

6. září 2016 v 9:09 | Cecílie |  Téma týdne
Myšlenky přichází a odchází. Některé ovlivníme, jiné ne. Mohou být příjemné, nepříjemné, dokonce i strach vzbuzující. Proč se některých bojíme? Myšlenka totiž může ublížit. Buď tím, že se pro ni trápíme nebo když se zhmotní v čin. Možná se bojíme toho, kam až nás myšlenka může zavést. Přemýšlíme, co se stane pokud ji poslechneme (neposlechneme), popř. se lekneme toho, co nás napadlo a výsledkem pak je:
Strach, že to není normální
Já se svého času velmi trápila pro svou zlost. Nejprve mě popadla a pak jsem kvůli ní měla výčitky. Myslela jsem si, že milující matka prostě nemůže své děti v duchu (a kdyby vždy jen v duchu) nepěkně pojmenovat zvířecím jménem, představovat si život bez rýmy, kašle, rostoucích zubů, horeček, zvracení, ... Ale pak jsem si někde přečetla, že vztek na děti je u maminek poměrně běžně se vyskytující emoce. A taky, že se za to maminky stydí. A že je to normální reakce unaveného, vyčerpaného organismu. Hned mi bylo líp. Postupně jsem se naučila svou zlost krotit a jak děti rostly a já měla víc času pro sebe, hodně se to zlepšilo.
Obavy z toho co bude, když to udělám
Dotěrné myšlenky, co se stane, když... opravdu nemám ráda. Tak třeba se mi moc a dlouho líbil snowboard. Chtěla jsem si jízdu na prkně vyzkoušet. Jenže jsem k tomu nejprve musela sebrat odvahu. Bála jsem se, že mi to nepůjde (a taky nešlo), že si natluču (a jak!) a jen se ztrapním (nakonec jsem to raději zkoušela daleko od domovských kopců). Všechny mé obavy se sice naplnily, ale přesto to stálo za to. Vím jistě, že zůstanu věrná klasickému lyžování:)
Smutek z toho, že něco neudělám
Opačný případ může nastat při představě, že něco nikdy nebude. Třeba ani jednou za život nepoletím letadlem? Nemám ráda výšky a stísněné prostory. Představa letu je pro mě děsivá. Ale pokud se chci podívat někam dál do zahraničí, budu si muset vzniklé dilema vyřešit.
Pocit provinění a studu
Pokud někdo z mých blízkých udělá něco nevhodného, mihne se mi hlavou takové to: "Jestli to někdo slyšel (viděl), co si o nás pomyslí." A vzápětí se za takové myšlenky stydím. Ale chyby přece dělá každý. To, že mám někoho ráda neznamená, že se mi bude automaticky líbit vždy a všechno, co dělá. Přesto se takových myšlenek bojím. Vyvolávají ve mě pocit, že jsem špatná manželka/dcera/máma a tak jsou pro mě velmi nepříjemné.

V každém případě je strach z myšlenek třeba řešit. Nedovolit, aby nás paralyzoval. Někdy pomůže srovnat si věci pořádně v hlavě, jindy zase moc o tom nepřemýšlet a prostě to udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenna Jenna | 6. září 2016 v 9:59 | Reagovat

Ani nevíš jak s tebou souhlasím, já né vylezu ani na Petřinskou rozhlednu a že jsem to zkoušela mockrát.Když někdo z mých známých něco nevhodné řekne nebo udělá je mi trapně, jako kdybych za to mohla já. Přeji hezký den. Omlouvám se za to tykání, ale nějak to vyplynulo, tak jestli to nevadí.

2 Cecílie Cecílie | Web | 6. září 2016 v 10:36 | Reagovat

Tykání vůbec nevadí:), mívám stejný problém. Děkuji ti za milý komentář, jsem ráda, že nemám takové pocity sama.

3 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 11. září 2016 v 19:23 | Reagovat

Přidávám článek do výběru na téma týdne.

4 Cecílie Cecílie | Web | 11. září 2016 v 21:07 | Reagovat

[3]: Mockrát děkuji. Mám radost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama