Barvy kolem nás... jiná

20. října 2016 v 9:50 | Cecílie |  Téma týdne
O holčičce s jinou barvou vlasů
Když se narodila, vlásků moc neměla. První chmýří vyrostlo světlé, ale kdo by tomu věnoval pozornost, u miminek se všechno tak mění, navíc jsou mnohem důležitější věci než barva vlasů. I další vlásky rostly světlé, ale už ne blonďaté. Byly žluté. No, třeba se to ještě změní... taková trochu divná barva. Nezměnilo, alespoń ne k lepšímu..
Její sestra si schovala první ostříhané prstýnky nepopsatelné, žlutohnědočervené barvy. To holčička nevěděla, dokud jí je jednou sestra neukázala. To už si pamatuje moc dobře, bylo to poprvé, co kvůli barvě svých vlasů plakala. Děti se jí smály a sestře jí bylo líto, tak jí ukázala staré ostříhané vlásky, které si schovala, protože se jí moc líbily. Na chvíli to pomohlo, ale cizí děti se zase smály. Ve školce, ve škole, venku slyšela: "Máš vlasy jak pochcanou slámu!"
Blondýna, bruneta, černovláska nebo zrzka? Nepatřila do žádné z těchto skupin. Jakékoliv odlišnosti si okolí všimne a malé děti bývají kruté. Nebylo to lepší ani později, jen se naučila nedávat najevo, jak ji posměšky mrzí. Dokonce se snažila svou barvu vlasů změnit. Ale vlasy jak naschvál byly tak odolné, že po peroxidu nezesvětlaly, po heně neztmavly a jiná možnost tehdy nebyla. Jen sluníčko je umělo zesvětlit přes léto a přes zimu získaly zase o něco tmavší odstín.
Časem se ale něco přece jen změnilo. Spolužáci už se jí nesmáli a holky jí dokonce začaly závidět tu hezkou barvu, kterou nikdo jiný neměl. Pak jí přítel řekl, že její vlasy jsou krásně zlaté a moc se mu líbí, takže si je přestala na jeho žádost zkracovat a nechala si narůst dlouhé.
Dospělých žen s takovou barvou je ještě míň než malých holčiček a nejednou se stalo, že jí barvu pochválila i kadeřnice. Už se za barvu svých vlasů nestydí, dokonce by ji nevyměnila za žádnou jinou, protože ví, že je nejen jiná, ale i tak trochu výjimečná.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 20. října 2016 v 11:02 | Reagovat

Jsem ráda že už je s barvou vlasů smířená. Každý jsme prostě nějací a nikdy by mě nenapadlo se kvůli tomuhle někomu posmívat

2 Jenna Jenna | 21. října 2016 v 8:17 | Reagovat

Děti dovedou být zlé, v dospělosti se to srovná. Ale než človíček vyroste bere vše jinak.

3 Cecílie Cecílie | Web | 21. října 2016 v 8:21 | Reagovat

[1]: To je fajn, že byste se neposmívala. Já také ne.

4 Cecílie Cecílie | Web | 21. října 2016 v 8:24 | Reagovat

[2]: Ano, je to tak, čím byla starší, tím bylo posměváčků míň.

5 Vědmi Vědmi | Web | 21. října 2016 v 16:39 | Reagovat

Jo,jo..."pochcaná sláma" se u nás v rodině dědí po generace, znám tohle všechno až moc dobře :D

6 Ortie Ortie | Web | 21. října 2016 v 22:34 | Reagovat

Děti dokážou být kruté a dětská dušička se s tím špatně vyrovnává.

7 Cecílie Cecílie | Web | 22. října 2016 v 10:21 | Reagovat

[5]: To je mi líto, nejsou to zrovna pěkné zážitky. Děkuji za komentář, je to lepší, když člověk ví, že v tom není sám.

8 Cecílie Cecílie | Web | 22. října 2016 v 10:22 | Reagovat

[6]: Některé věci snáší děti lépe, jiné hůř. Tohle patřilo k těm horším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama