After all this time... studium

30. listopadu 2016 v 10:02 | Cecílie |  Téma týdne
Ne na darmo se říká, co se v mládí naučíš... Já se v mládí nenaučila a tak nebylo co hledat:( V práci jsem potřebovala mít papír na to, že umím pracovat s počítačem. Nezbylo, než se pustit zase po dlouhé době do studia a papír získat. Protože pracuji, musela jsem studovat dálkově. Přestože nás bylo víc (což usnadnilo cestování i vlastní studium) a měla jsem podporu od manžela, nebylo to tak jednoduché jako zamlada. Nepočítala jsem totiž s tím, že vyšší věk možná znamená jisté zmoudření, ale určitě neznamená vyšší studijní předpoklady. Níže uvádím některé z nástrah, se kterými jsem bojovala:
  • Mozek stárne a brání se přijímat nové informace. Je sice trénovaný na několik činností najednou, ale zapamatovat si text nebo příkazy pro mě bylo najednou horší než řídit chod domácnosti.
  • S věkem mi klesla schopnost udržet pozornost. Ve škole byl člověk zvyklý a stejně 6 vyučovacích hodin za sebou dalo zabrat. My jsme v rámci studia měli bloky třeba od devíti ráno do šesti večer, což je 9 celých hodin. Zpočátku jsem po dvou hodinách začala myslet na něco úplně jiného, kolem poledne potlačovala zívání a v pět už mi byl papír do práce úplně fuk. Chtěla jsem jen aby už byl konec trápení.
  • Na VŠ jsem se kdysi učila prostě všechno, co po nás chtěli. Nevěděla jsem, co budu jednou potřebovat a co ne, i když jsem tušila, že některé věci jsou pro mou budoucí profesi přinejmenším nadbytečné. S odstupem času jsem poznala, jak moc věcí bylo zbytečných. A už to tu bylo zase. V rámci studia jsme museli projít vším, tedy i tím, co jsem věděla, že v práci nevyužiju. Pokud to bylo alespoň trochu zajímavé, proč se něčemu nepřiučit, ale pokud šlo o neúnosné podrobnosti složitých věcí... V určitém věku už si holt člověk pečlivě vybírá, co se naučí, co za tu námahu a úsilí stojí a co ne.
  • Trpím různými závislostmi - na kofeinu, osmi hodinách spánku, pravidelném jídle. Pokud mi někdo nebo něco naruší mé rituály pití kávy nebo oběda, jsem mrzutá, špatně se soustředím a práce mě nebaví. Kde jsou ty časy, kdy jsem vydržela od snídaně do večeře bez hrnku kafe, s dvěma rohlíkama a nebylo mi z hladu špatně. Stačilo se pak večer pořádně nacpat. Dnes už se takhle stravovat nemohu a nechci, ale přednášející to moc neřešili. Přestávky rušili nebo zkracovali na nezbytné min (10 min na oběd mi fakt nestačí), protože učiva bylo moc a času málo.
  • Migréna nebo bolavá záda dokáží sezení v lavici pěkně znepříjemnit. Sedět v jedné pozici déle než 60 min mám problém i v kině, kde po mně nikdo nechce, abych zároveň psala, poslouchala, pochopila co píšu a dívala se na ukázky z dataprojektoru. Což je náročné i bez bolesti hlavy.
  • Vůbec nechápu, jak jsem mohla dřív u učení poslouchat hudbu. Teď jsem potřebovala nejen více času, než jsem si něco zapamatovala, ale i absolutní klid. Vadilo mi cvrlikání ptáků, šumění deště, jedoucí auta, mluvící lidé, prostě úplně všechno bylo zajímavější než učení.
Studium jsme nakonec dotáhli do konce. Ale přiznám se, že na rozdíl od studentských let na VŠ, na tuto dobu studia nevzpomínám vůbec ráda. Nebylo to lehké, protože bylo třeba překonat zmíněné nástrahy, splnit spoustu úkolů do školy a samozřejmě zůstaly povinnosti nesouvisející se studiem (děti, rodina, domácnost, práce). Po tak dlouhé době už to nebyla pohoda jako dřív.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katarína Katarína | Web | 30. listopadu 2016 v 11:00 | Reagovat

Veľa tebou vypísaných nástrah prekonávam aj teraz. Myslím, že to závisí od človeka. Keby to bolo spôsobené len vekom, ťažko by sme mali na univerzite čipernejších dôchodcov než sú sami študenti.

2 Jenna Jenna | 2. prosince 2016 v 8:35 | Reagovat

Taky mi dělá problém se soustředít, myslím na sto jiných věcí a pak se v tom strácim . Jó jó. léta běží, třeba nám to na stáří taky půjde

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama