Moje děti versus cizí děti

6. listopadu 2016 v 18:34 | Cecílie |  Děti a rodiče
Je to tak od doby, kdy začaly mít trochu rozum a asi to tak bude i nadále. Vím proč, ale nevím, co s tím. Jsou totiž vychovávané jinak, než je dnešní trend. S většinou spolužáků si proto moc nerozumí. Naštěstí už se naučily s nimi vycházet. Obě mé děti totiž musí ještě k tomu krotit svou snahu vychovávat ostatní. Musela jsem jim vysvětlit, že od toho jsou rodiče a i když jim chování druhých vadí, nemohou s tím bohužel nic dělat. Tím, že se budou snažit jiné děti změnit, si nadělají jen nepřátele. Což tak bohužel dopadlo a až potom pochopily, že tudy cesta opravdu nevede.
Je mi jich líto, protože je naše přísnější výchova vyčleňuje z kolektivu. Nechci však slevit, protože si myslím, že je to pro ně lepší do budoucna. Chtěla bych je totiž do života připravit na to, že:
  • Věci nejsou zadarmo: proto když chtějí něco nového nebo lepšího, alespoň částečně se na koupi finančně podílejí (samozřejmě se to netýká oblečení, ale zábavy).
  • Největší borec ve třídě není ten, kdo má nejdražší mobil, tablet, notebook, čtyřkolku, Xbox apod.
  • Ani ten, kdo má nahráno nejvíc hodin na počítači.
  • Je lepší jet na týden na hory nebo k moři, než mít po roce zase nový mobil jen proto, že má novější Android.
  • Volný čas se dá trávit i jinak než hraním her a koukáním na televizi.
  • Domácnost se sama nezašpiní a ani se sama neuklidí.
  • Slovo děkuji a prosím není sprosté a jejich používání není výrazem slabosti.
  • Chci vědět kde a s kým jsou a kdy přijdou, protože je to normální.
  • Dohlížíme na to, aby se bavily, až když mají splněné povinnosti a ne naopak.
  • Vštěpujeme jim, že dospělí se musí respektovat.
A tak by se dalo ve výčtu našich výchovných zásad pokračovat. Není divu, že pak naše děti (a po pravdě ani já s manželem) nechápou:
  • Proč jiné ten domácí úkol prostě nenapíšou a raději si nechají dát pětku.
  • Ostatní můžou na počítači sedět jak dlouho chtějí.
  • Kde berou rodiče spolužáků peníze na stále nové věci.
  • Jak to, že si tolik dětí dovolí opakovaně odmlouvat nebo lhát.
  • Jak je možné, že je rodiče neokřiknou, dělají-li něco, co se nemá (Třeba hrát na honěnou okolo cizího stanu v jedenáct večer a stále zakopávat o stanové šňůry).
  • Kdo jim omlouvá absence, když všichni vědí, že jsou za školou.
  • Nemusí si uklízet v pokoji, nemají žádné domácí povinnosti.
  • Chodí spát i ve všední den velmi pozdě.
  • Berou rodičům peníze, alkohol.
Jedna z mála věcí, co jim na obhajobu výchovy, která se jim ne vždy líbí, mohu říci je, že nejsou přece všechny děti takové. Stále ještě se naštěstí najdou rodiče, kteří své děti nenechají dělat si co chtějí. Nevolí pro sebe tu snazší (je jasné, že dítě u počítače nezlobí, nic nechce, neotravuje unavené rodiče) a pohodlnější cestu. To je zatím naše záchrana. Ale co až se takoví nenajdou?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 19:12 | Reagovat

Tak nějak mi tenhle článek vnukl otázečku...
Kruci, co si vlastně myslí rodiče těch "cizích" dětí? :-)
Jo, já tuhle byla v šoku z desetileté holčičky, co měla rudě nalakované nehty...
Jo, taky jsem jiná.
Já bych té své ty prstíky asi zlámala :-)
Ale na druhou stranu... synek si sedí u počítače kdy chce.
Tedy, svojí službu a věci do školy si musí udělat, to mu i v jeho sedmnácti můžu nařídit...
Je z těch, co berou rodičům peníze a alkohol.
A mockrát už kvůli tomu dostal...
Taky si na splacení "ukradených dluhů" musel najít brigádu. Moc to nepomohlo...
A vlastně nevím, kdy chodí spát, já chodím většinou dřív. Už o půlnoci...
Ale jak jsem psala, je mu sedmnáct a tak nějak revoltuje...
Ona už začíná i slečinka...
Vlastně se to všechno přelomilo o patnáctinách. U obou...

Ale oba dva dokážou vyčítat princezničce její hodinku u televize s tím, že oni nekoukali :-)
Oba dokážou princezničce vyčítat nové hračky s tím, že i oni se bez nich obešli :-)
Tak nevím, nakolik jsem maminka těch "cizích" dětí a nakolik jsou to ty moje, hodné a správně vychované :-)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 20:08 | Reagovat

No, hlavně ať vám to vydrží. S nikdy neříkej hop, dokud nepřeskočíš.

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 20:12 | Reagovat

[1]: Milá Baruško, smekám nad Tvou upřímností...a kdybys nebyla tak z ruky, pozvala bych Tě na kávu/pivo/víno/panáka nebo na všechno dohromady...

4 Cecílie Cecílie | Web | 6. listopadu 2016 v 21:16 | Reagovat

[1]: Já vím, věci v životě nejsou černo-bílé. Jenže napsat všechny možnosti nejde. Nechci aby to vypadalo, že my děláme všechno dobře a naše děti jsou svatoušci, to fakt nejsou. A já bych dnes už také leccos udělala ve výchově jinak. Ale máma, co sama peče dokonce dva dorty dětem k narozeninám jako vy, určitě není pohodlná se dětem věnovat:)

5 Cecílie Cecílie | Web | 6. listopadu 2016 v 21:17 | Reagovat

[2]: Mám je ještě relativně malé, takže uvidíme, co bude dál.

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 23:24 | Reagovat

[3]: Tak já nevím... Co je na tom hodno smeknutí? :-)
Ať dělám cokoliv, andílky doma nemám :-)
Mám doma dvě bordelářky a jednoho kouzelného hajzlíka :-)
Ale jsou moji, miluju je a vždycky budu :-)
Určitě jsem jako máma udělala spoustu chyb, ale ty děláme všechny, ne? :-)
Nechci k tomu přidávat tu největší chybu. Přivírání očí :-)
Jo a na kafe bych šla a ráda :-)

[4]: Jéé, to neměla být výtka, ten článek se mi fakt líbil a co si budem povídat, zamýšlím se stejně :-)
Taky doma poslouchám, že třeba Adélka chodí spát až v deset a že Pepa taky neměl úkol :-)
Ale právě byl ten článek tak dobrý a dostatečně podrobně rozepsaný, že mi došlo, že maminky jiných dětí můžou mít výhrady k těm mým a právem :-)
A co si budem povídat, on můj drahý synek ve škole a na výpravách pěkně machruje a i o věcech, které má striktně zakázané bude mluvit jako o dovolených a kamarádi nemají důvod mu to nevěřit :-)
A ty dva dorty...
Ono to není takové hrdinství :-) Já je totiž strašně ráda, ty moje a nikdo mi je neupeče, tak si je užívám u dětí :-)

7 Cecílie Cecílie | Web | 7. listopadu 2016 v 8:45 | Reagovat

Právě si kolikrát říkám, jestli kdybych se nesnažila, nevyšlo by to nastejno. Mezi vrstevníky se chovají jinak než s námi doma. Takže kdoví, co si o nich jiní myslí. Ale asi je důležité, že je to jen póza, aby obstáli (bohužel). Je potřeba jim říkat co je a co není v mezích normy. A mám pocit, že ostatní často ty hranice nemají buď žádné nebo velmi široké.
A nejde jen o ty dorty, jde o čas, který jim věnujete. O to, že se nevyhýbáte s nimi řešit i nepříjemné věci. My si můžeme říct, že pro ně (ale ne za ně) děláme maximum:) Až budou starší, třeba se to vrátí. Taky jsem v osmnácti bojovala a revoltovala, přísnější výchovu jsem ocenila později.

8 svet-helgy svet-helgy | Web | 7. listopadu 2016 v 21:09 | Reagovat

stejně nás všichni pošlou v pubertě do prdele, někteří dřív a hlouběji, jiní později, teď jim kupujeme ortopedicky vyhovující obuv, trénujeme čtení, psaní, dohlížíme na to aby si vyčistili zuby.. a pak se tam všichni sejdem.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama