Změnilo mi život... na vodě

7. prosince 2016 v 20:52 | Cecílie |  Na téma týdne
Věcí, které nás v životě ovlivňují je hodně. Je to vše, co nás posunuje dál, co má vliv na naše názory a postoje, jsou to zkušenosti, které získáváme. Dalo by se psát o manželství, dětech, přátelstvích, ... Já se ale rozhodla popsat něco trochu jiného. Pokusím se vysvětlit, jak můj život změnilo to, že jsem začala jezdit na vodu.
Předtím...
Byla jsem doma přísně vedená, tedy i dlouho pod řádným rodičovským dohledem. Zájmy jsem měla normální, četba, ruční práce, sport, ale nechodila jsem do žádného oddílu, nejezdila na soustředění, na tábory. Pouze sem tam na nějakou brigádu o prázdninách. Do kolektivu spolužáků ze střední školy jsem příliš nezapadla, nepatřila jsem ani k těm ctižádostivým veeelmi chytrým, ale ani k těm nejhorším. Na chození do hospody a systematickém opíjení se jsem neviděla nic zábavného, takže ani mimo školu jsem si nimi neměla moc co říct.
Potom...
Nebylo to jen ježdění na vodu, také studium na VŠ a bydlení na kolejích s sebou přineslo mnoho změn. Na vodu jsem poprvé jela v prvním ročníku na VŠ. Poměrně rychle jsem pochopila úkol háčka - nekecat a pádlovat. Ještě ten rok jsem jela na vodu znovu a pak pravidelně několikrát do roka po celou dobu vysoké. Líbilo se mi na tom hodně věcí. Třeba poprvé v životě jsem měla pocit, že někam patřím, stala se ze mě vodačka a členka vodáckého oddílu:) Zažila jsem slova chvály, byla jsem fakt šikovný a časem i zkušený háček. Nebála jsem se jezů, zimy, hladu ani nepohodlí. Doteď kemp s posečeným trávníkem, WC a pitnou vodou považuji za luxus (často jsme jezdili před sezónou, takže pokud u řeky vůbec nějaký kemp byl, muselo se počítat s tím, že nebude otevřený). Zjistila jsem, že nejsem z cukru, nerozpustil mě déšť ani sníh. Poznala jsem, že i v hospodě to může být fajn, když se sedí, povídá, směje, zpívá a vůbec není potřeba se při tom opíjet. Zjistila jsem, že v některých situacích se lidé chovají úplně jinak, než bych od nich čekala, někteří líp, jiní hůř.

Myslím, že mi všechny ty vody život změnily hodně. Poznala jsem lépe sama sebe, ujasnila si, co mě baví a taky se naučila spoustu věcí o druhých. Teď už na ni sice nejezdím tak často jako dřív, ale zato s celou rodinou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 10. prosince 2016 v 11:35 | Reagovat

Na vodě jsem nikdy nebyla. Možnost zúčastnit se několikadenního vodáckého kurzu jsme měli na střední v druhém ročníku, ale nelákalo mě to, nejela jsem. Obecně sport příliš nevyhledávám, protože na to není čas, ale rozumím, že někdo např ve vodáctví najde zálibu :)

2 Katrin Katrin | Web | 16. prosince 2016 v 19:42 | Reagovat

Taktéž mě nikdy nebavilo sedět po hospodách a opíjet se, vystihla jsi to přesně. U nás se rodiče museli poslouchat, takže když jsem se někdy opila a pak mi bylo zle, nešlo si to vyležet celý den u televizky (jak ostatní mohli), ale musela jsem normálně fungovat a třeba pracovat na zahradě....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama