Fanatismus... jinak

20. ledna 2017 v 9:35 | Cecílie
Nemám v úmyslu rozebírat pohnutky zaslepených fanatiků. Tedy lidí zaujatých, netolerantních, posedlých určitou myšlenkou. Chtěla bych se zamyslet nad těmi, kterých se fanatismus dotýká poněkud jinak. Já osobně za fanatika považuji tak trochu každého, kdo je ochoten podřídit veškerý svůj pracovní i osobní život nějakému cíli. Asi proto u mě do této kategorie spadají i vrcholoví sportovci.
Většinou se sportu intenzivně věnují už od dětství (pokud nějaké vůbec měli). Tréninky, závody a škola je celý jejich svět. Jakmile opustí školu základní, pokračují ve studiu na střední, ale začne to pro ně být velmi složité. Sport a studium nejdou moc dohromady. Sport je časově stále náročnější, je třeba se neustále zlepšovat, podávat vyšší výkon. Logicky dříve či později zůstanou jen tréninky a závody. Cíl je jasný: neustále se uržovat ve formě. Překonávají komplikace, potýkají se se zraněními, smůlou, nepřízní počasí, nedostatkem financí, špatnými technickými podmínkami, nemocemi. Cestují po světě, aby nasbírali body, zkušenosti. Hlídají si stravu, váhu, kondici, ... I když okolo sebe mají tým lidí, jsou to oni, kdo ráno vstávají a dodržují přísnou disciplínu... den za dnem.
Jak to mohou vydržet? Podle mě právě díky až fanatické oddanosti věci. Sport je jejich život, znamená pro ně všechno. Nezajímají je jiné možnosti, jdou si za svým snem, cílem, vítězstvím, medailí nebo účastí v prestižních soutěžích. Popravdě je za to velmi obdivuji, zároveň ale i nechápu. Nedokázala bych žít jen pro jedinou věc. Chybí mi totiž ten správný fanatismus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 20. ledna 2017 v 13:51 | Reagovat

Také sportovce obdivuji, ale upřímně bych takový život asi mít nechtěla...

2 Shō Shō | Web | 20. ledna 2017 v 17:43 | Reagovat

Zdravím, s jistými aspekty toho co píšeš souhlasím, ale s některými ne. Také sem se sportu věnoval od dětství. Ano, měl sem tréninky, závody i školu, ale nebyl to pro mě celý svět a pochybuji, že pro někoho v té době byl. V tomhle aspektu tedy nejde souhlasit. Sport je dobrovolný a většinou sportují jen ti, které to baví. Je to prostě další část něčího života. Někteří chodí na houby a jiní trénovat do haly. Na základní škole jde brát sport jako koníček...
Střední škola je už pak něco jiného. Yap, je složité spojit školu a sportovní život, ale není to nemožné. Pravě teprve tady jde u některých brát sport jako něco čemu chtějí podřídit svůj pracovní a osobní život...

Jinak zajímavé pojetí. Sportovci jsou v mnohém někdy šílení. Já si rád sem tam zahraji basket, ale že bych se jím živil? Ne. Nemám na to ty správné geny. Nedovedl bych dělat jen tu jednu věc a nic jiného. hehe

3 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 21. ledna 2017 v 20:33 | Reagovat

Obdivuji takové lidi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama