Žijeme v iluzích... ztráty nevadí

2. února 2017 v 18:25 | Cecílie |  Téma týdne
Můžeme jim říkat iluze, sny, naivita nebo ideály. Jsou součástí našeho světa ať už chceme nebo ne, ať už tom víme nebo ne, někdy se jim bráníme, jindy podléháme. Můj svět rozhodně dělají hezčí, lepší, pomáhají mi věřit, že dobro zvítězí nad zlem. Stejně jako v pohádkách, které jsou vlastně také iluze. Neexistují v nich problémy, které by v reálném životě určitě vše hodně zkomplikovaly. Zajímavý je někdy způsob, jakým o svou iluzi přijdeme a jak se s tím vyrovnáme. Záleží na tom, jestli nám iluzi někdo vezme nešetrně či v nevhodný okamžik nebo odezní sama zcela přirozeně.

Tak třeba Ježíšek. Já si vůbec nepamatuji, že bych to nějak řešila. Najednou jsem věděla, že není a bylo to. Mladší syn se dozvěděl ve škole, že dárky kupují rodiče a odmítal tomu uvěřit. Ještě další dva roky v Ježíška tvrdošíjně věřil (i když si myslím, že to spíš předstíral). Kamarádky dcera začala něco tušit díky reklamám a ztropila hysterickou scénu, proč jí všichni lhali.

Nebo dospěláctví. Také jste si mysleli, že být dospělý je lepší než být malý? Já teda ano a docela dlouho. Nikdy mi to nikdo nevymlouval, až jsem sama musela zjistit, že být dospělý neznamená dělat si co chci, ale nést odpovědnost nejen za svá rozhodnutí a činy, ale i za své děti, rodinu, ... Nedávno jsem se to snažila vysvětlit staršímu synovi, ale myslím, že se téhle své iluze stejně nevzdal. Tady je prostě potřeba vlastní zkušenost. Nestačí, že vám to někdo řekne.

Iluze o lidech. Tak ty občas ztrácím díky tomu, jak se lidé chovají. To mě pak hodně mrzí. Zvlášť pokud si o někom myslím, že ho znám a že je ochotný pomoci a on se pak v nějaké situaci projeví jako totální sobec. Vím, že by člověk měl odpouštět, ale zklamání ze ztracené iluze stejně zůstane.

A tak bych mohla pokračovat. Poslední dobou dost ztrácím iluze o svých dětech, ale to si nechám na samostatný článek. Na druhou stranu nějaké iluze naštěstí pořád zůstávají nebo vzniknou nové a nahradí ty staré. Momentálně žiju s pěkným pocitem, že být dospělý má také své klady, že máme i dobré přátele, že děti z puberty jednou vyrostou a tyto své iluze si nenechám hned tak vzít. Pěkně počkám, až odejdou samy (a nebo mi zůstanou:)).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VioletWhales VioletWhales | Web | 2. února 2017 v 18:46 | Reagovat

Pěkně napsané moc hezky se to četlo :) K té nemožnosti komentovat... stačí změnit prohlížeč, mnohdy to zabere. V Chrome a Opeře to funguje bez problémů. :) V Mozille ovšem má problém kde kdo.

2 Eliss Eliss | Web | 2. února 2017 v 19:08 | Reagovat

Nejhorší je ztratit iluze o "přátelích"...

3 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 2. února 2017 v 21:20 | Reagovat

Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.
Jedná se sice o reklamu, ale alespoň jsem upřímný, říkám to narovinu a racionálně vysvětluji důvody, proč stojím o větší návštěvnost. Krom toho - za každou jednotlivou návštěvu na mém blogu se o jednu vteřinu zkrátí čas, zbývající do ztráty mého panictví! A to se vyplatí, zvláště jste-li filantropové!

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. února 2017 v 23:50 | Reagovat

Ale ano, být dospělý opravdu má své klady :-)
Třeba moudrost :-)
Už víš, že není Ježíšek, už víš, že být dítě je lepší a sem tam i vidíš do lidí :-)
Takže to není iluze, to je potvrzený fakt :-)
Ale musíš na to koukat jen z tohoto pohledu, jinak jsio v pytli :-)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 3. února 2017 v 12:00 | Reagovat

Kdy jsem přišla o ježíškovské iluze ani nevím :) Dospělácké iluze o svobodě a volnosti mne mohou bezstarostně doprovázet posledních 99 dní. A o lidech? ty jsem snad ani nikdy neměla :)

6 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 9. února 2017 v 13:07 | Reagovat

Souhlasím s tím, že člověk sám nezažije, tomu neuvěří. Pamatuju si, jak nám spoustu věcí říkali pořád dokola, a my nevěřili, postavili jsme si svou hlavu a... teď to samé říkáme dalším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama