Otázka ze staré křesťanské legendy položená Sv. Petrem, když se ptal Ježíše: "Quo vadis, Domine?" Objevuje se v názvu známého románu a jeho filmových adaptací. V současné době je chápána spíše obrazně jako zamyšlení nad tím, kam dotyčný směřuje, jakým směrem se v životě ubírá.
Přestože se jedná o legendu velmi starou, v ní položená otázka je stále aktuální. Každý člověk by se občas měl zamyslet nad svým životem a chováním. V mládí je větší šance vše ovlivnit, vyzkoušet si spoustu věcí a najít "to své," později se zase mohou zúročit a hodit získané životní zkušenosti. Jenže kdo se dnes zabývá tím, co teprve bude?
Vidím kolem sebe spoustu mladých lidí, kteří žijí jen přítomností. Řeší to co je teď, co bude zítra je nezajímá. Veškerý jejich život se odehrává pouze v přítomnosti. Přemýšlela jsem, proč tomu tak je a napadá mě jediné: je to pohodlné. Žádné otázky, starosti, stres a pokud se přece jen vyskytne problém, řeší ho až když je to opravdu nezbytně nutné. Pro tyto lidi nemá význam přemýšlet o tom, kam se ubírají. Nemají žádnou představu o své budoucnosti, je jim svým způsobem jedno, co bude. Jen když se nemusí o nic starat.
Jenže pokud to takhle půjde dál, těžko zůstane jejich další život snadný a pohodlný. Navíc časem zmizí všichni hrdinové, bránící dobro proti zlu a lidé ochotní bojovat o pravdu a spravedlnost. A zbydou jen ti, kteří dokáží využít lhostejnosti druhých ve svůj prospěch a ti, kteří se neptají: Quo vadis?
Bohužel, někteří mladí by nejraději vše dostali až pod nos...