Hranice normálnosti... výjimečnost?

10. května 2017 v 22:35 | Cecílie |  Téma týdne
Často v souvislosti se způsobem mého života a smýšlení uvažuji nad tím, zda jsem vůbec normální. Mám pocit, že většina lidí přemýšlí úplně jinak. Jen díky manželovi, rodině, přátelům a také Blogu (hlavně sympatizujícím komentářům) si nepřipadám úplně mimo. Přitom si myslím, že fakt žiju úplně normálně.
Vezmu to stručně a jednoduše: mám manžela, děti, kde bydlet, práci. Jsem ráda, že nemám (zatím) žádné zásadní problémy s dětmi, velké dluhy. Stačí nám jedno auto, občas společná dovolená u moře nebo na horách. To vše tvoří náš svět, o který pečujeme a v němž se řídíme určitými pravidly = respektujeme normy. Některé si stanovujeme sami (v rámci rodiny), jiné jsou dané (třeba v práci). Učíme v něm děti nepřekračovat stanovené hranice a my rodiče rozhodujeme o tom, co je a co není normální. Jenže normy se mohou lišit. A to nejen ty dané kulturou, ale i ty, které sami vytváříme.
Taková fungující rodina se dnes stává spíše výjimkou. Kolik manželství je rozvedených, bezdětných, lidé mají problémy s bydlením, prací, dluhy. To často vede k tomu, že se rodina úplně rozpadne. A normou se stává střídavá péče s kupováním si přízně dětí drahými dárky místo společně stráveného času. Také je celkem běžné, že se děti předhánějí, kdo byl o víkendu více hodin na počítači, kdo má dražší mobil, dřív Facebook a v podobném duchu by se dalo dlouho pokračovat.
Lidé si na podobné věci zvykají a berou je jako standard. Vznikají nové, ale špatné normy. Nedávno jsem se setkala s pojmem patologická norma. Myslíte si, že je to nesmysl? Není, pokud společnost toleruje věci, které by neměla. Pokud se to, co by mělo být normální, stává výjimečným. Hranice je jen na nás...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. května 2017 v 22:58 | Reagovat

Ono to posouvání hranic, norem, to je šílenost.
Ve spoustě věcí.
Ať už jde třeba jen o obyčejné slušné chování.
Když já byla dítě, pouštění důchodců v autobuse bylo normální, žádané a oceňované i vrstevníky.
Teď?
Teď jsou někteří schopní do takového důchodce ještě kopnout, hned to dát na fb a sbírat palečky...
Já bych prosila to naše "normální" zpátky a tuhle divočinu zakázat...

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. května 2017 v 23:00 | Reagovat

Jo a nenašla jsem svoji možnost v anketě :-)
Moje dovolená je s drahým, jenom! s drahým, při zvelebování hnízdečka :-)

3 handmademo handmademo | Web | 10. května 2017 v 23:01 | Reagovat

Taky si myslim, ze hranice "normy" si stanovuje kazdy sam. Co povazuje za " normalni" a co uz za neco "jinyho" :-) Kazdy jsme jiny a kazdy ma ty hranice taky jinde a bere veci jinak..je to celkem slozity tema tydne ale pojala jsi ho čtivě a zajimave :-)

4 dinosaurss dinosaurss | Web | 10. května 2017 v 23:09 | Reagovat

Velmi dobře a pravdivě napsáno, rozhodně s tím souhlasím.

5 D D | Web | 11. května 2017 v 3:45 | Reagovat

Popravdě mě docela překvapilo, že i normální člověk se může cítit v dnešním světě nenormálně. :D

6 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 11. května 2017 v 9:31 | Reagovat

Také mám pocit, že téměř vše, co se považovalo za normální je v dnešní době tak nějak mimo. Slušnost, tolerance, ohleduplnost, vztahy dětí s rodiči, to všechno nahrazuje materiální stránka. Ne všude, ale vidím toho kolem sebe dost a obávám se, že se nám to jednou pořádně vymstí :-( Nechci vidět jenom to špatné, ale začíná toho být nějak moc ;-)

7 Eliss Eliss | Web | 11. května 2017 v 13:01 | Reagovat

Svět je plný šíleností a nenormálnosti :-(

8 Cecílie Cecílie | Web | 12. května 2017 v 15:47 | Reagovat

[1]:Také nechápu, jak jsou dnes některé věci vůbec možné. Jako by se vytratila veškerá slušnost a ohleduplnost. Největší hrubián = hrdina. Fuj.

9 Cecílie Cecílie | Web | 12. května 2017 v 15:48 | Reagovat

[2]: Omlouvám se, určitě to není jediná varianta, na kterou jsem zapomněla.

10 Cecílie Cecílie | Web | 12. května 2017 v 15:49 | Reagovat

[3]: Je to velmi složité, hlavně pak vysvětlovat dětem, že co jinde je normální, u nás doma prostě nornální není.

11 Cecílie Cecílie | Web | 12. května 2017 v 15:50 | Reagovat

[4]: Díky, hodně jsem to zjednodušila, aby se bylo jakž takž pochopitelné, co jsem tím myslela.

12 Cecílie Cecílie | Web | 12. května 2017 v 15:51 | Reagovat

[5]: No to jo, a dost často. Možná je to tím, že je nenormální ten svět?

13 Cecílie Cecílie | Web | 12. května 2017 v 15:52 | Reagovat

[6]: No to jsem právě měla na mysli, aby se nám z toho nestala norma. Jen nevím, jak proti tomu všemu špatnému bojovat.

14 Cecílie Cecílie | Web | 12. května 2017 v 15:53 | Reagovat

[7]: Hlavně umět rozpoznat, co je a co není v normě. Někdy je to hodně těžké.

15 beallara beallara | Web | 12. května 2017 v 20:32 | Reagovat

Občas bývá problém stanovit tu normu, protože každý jsme jiný a každému vyhovuje něco úplně jiného.
Každý z nás má i naprosto jinou představu o životě. Jedna žena třeba dítě odmítá, je si vědoma své nepřizpůsobivosti  a té si vážím třeba více než té, která dítě porodí a pak se o něj nestará, no a která je horší ? 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama