Když se nikdo nedívá... emoce

17. května 2017 v 11:33 | Cecílie |  Téma týdne
O samotě mohou člověka dostihnout pocity, kterým se před okolím bránil poddat. Zvláště u mužů platí, že dávat najevo emoce není příliš chlapské.

Všimla jsem si toho také u obou mých synů. Nikdy to nebyly moc uplakané děti. Ale jak rostli, pláče (a trochu i smíchu) ubývalo. Jako by se najednou začali stydět za své emoce, natož aby je dali před někým najevo. Pokud už je pláč přemohl, bylo jim to nepříjemné a já jim nejednou vysvětlovala, že za slzy se stydět nemusí.
Přesto se stalo, že plakali tajně. Večer po uložení a zhasnutí, když leželi v posteli a nikdo se nedíval. Nevím, zda se styděli sami před sebou, před tím druhým, tátou nebo přede mnou. Plakali z různých důvodů, úsměvných i zcela vážných: pro ztraceného plyšáčka, protože jim umřel křeček, myška, ale také když jim bylo moc líto, že už nikdy neuvidí dědu. A možná i pro jiné věci, o kterých ani nevím.
Muži si většinou myslí, že plakat je ostuda. Ale odkud se to bere? Protože se už malým chlapcům říká, že brečí jen holky? Pokud z nich nehceme vychovat ukňourané bolestíny, jde to přece vysvětlit i jinak. Mělo by se rozlišovat, proč děti pláčou. Za slzy ze smutku nebo z opravdové bolesti (tělesné i duševní) se snad stydět nemusí. Malý nebo dospělý, holka nebo kluk bez rozdílu.

Nechci tím říct, že není potřeba naučit se své emoce ovládat. Mohou však nastat situace, kdy je dovoleno dát najevo city před ostatními a není nutné čekat, až se nebude nikdo dívat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 17. května 2017 v 11:42 | Reagovat

Píšeš pravdu. Kdo nepláče když smutek nebo nesnáz opravdu cítí, učí se být necitelným i k druhým. Uleví se a lidi vidí, že ten člověk má cit a soucit, takt a porozumění. Jen malé děti pláčou bez příčiny a hlasitě :-)

2 Eliss Eliss | Web | 17. května 2017 v 13:03 | Reagovat

Můj přítel přede mnou pláče a já si myslím že je to úplně v pořádku...

3 D D | Web | 17. května 2017 v 13:16 | Reagovat

Zajímavý článek. Vybavila se mi přitom hodina scénáristiky, kde spolužák prezentoval svůj tragický snímek o tom, jak muž truchlí nad ztrátou milované přítelkyně. Všem se jeho pojetí moc líbilo. Snímek obsahoval záběry na kanoucí slzy a měl být podbarven tichou klavírní hudbou, kterou přehlušoval mužův pláč. Jediný, kdo byl silně proti byl asi padesátiletý učitel, který tvrdil, že muži za žádných okolností nebrečení a maximálně jim tak slzí oči, a proto jsou vzlyky a zoufalé kňourání pro snímek neakceptovatelné. Celá třída třiceti lidí (z toho jen čtyři dívky, zbytek kluci) ho měla za necitelné hovado a naprostého idiota. :D

4 D D | Web | 17. května 2017 v 13:21 | Reagovat

Jinak ještě chválím za krásný přístup k vlastním dětem, pokud je skutečně pravda, co se v článku píše. :) Mě doma právě vedli k tomu nedávat emoce najevo, nikoho jimi neobtěžovat, přetvařovat se a lézt všem do zadku, protože jinak budu silně neoblíben. Už jako dítěti mi tohle myšlení přišlo zvrácené a bral jsem vlastní rodinu jako špatný příklad, kterým se sám nechci stát.

5 beallara beallara | Web | 17. května 2017 v 15:13 | Reagovat

Také cítím, že není potřeba mít emoce stále pod kontrolou, řekla bych, že nás do toho tlačí doba.
Když pláče malý kluk, patří to k dětství, patří to k věku.
Když pláče muž, nevím, co si s tím počít, protože mi přijde zoufale zranitelný.
Ale ven to musí, s tím naprosto souhlasím. :-)

6 dinosaurss dinosaurss | Web | 17. května 2017 v 21:36 | Reagovat

Velmi povedený článek, svatá pravda..

7 Cecílie Cecílie | Web | 18. května 2017 v 10:29 | Reagovat

[1]: Bohužel dát dnes najevo zranitelnost je nebezpečné.

8 Cecílie Cecílie | Web | 18. května 2017 v 10:31 | Reagovat

[2]: To je hezké, že se nestydí.

9 Cecílie Cecílie | Web | 18. května 2017 v 10:34 | Reagovat

[3]: To je celkem překvapující, že tolik kluků nemělo problém s emocemi, je to dobře. Učitel byl tak třeba vychován nebo na netradiční pojetí neuměl zareagovat. Nejednal správně.

10 Cecílie Cecílie | Web | 18. května 2017 v 10:36 | Reagovat

[4]: Děkuji, z mého pohledu to pravda je. Možná děti by to viděly jinak. Často si bohužel pamatujeme spíše to špatné, co nám rodiče provedli. Pokud rodina dávala špatný příklad, nemusíte to pak mít v životě jednoduché.

11 Cecílie Cecílie | Web | 18. května 2017 v 10:37 | Reagovat

[5]: I mě to přivádí do rozpaků. Ale nepovažuji to za slabost.

12 Cecílie Cecílie | Web | 18. května 2017 v 10:38 | Reagovat

[6]: Děkuji. Nemusí se to každému líbit, čekala jsem spíše negativní reakce. O to víc souhlas těší.

13 stuprum stuprum | Web | 18. května 2017 v 13:17 | Reagovat

Plakat se má a dokonce musí, je to způsob jak vyjádřit bídu ze světa a taky to, že potřebuješ hodit záchranné lano. Poskytuje základní reorganizaci emocí. Kdo nepláče, uvidí propast příliš zblízka a stane se příšerou. :)

14 Asterius Asterius | E-mail | Web | 18. května 2017 v 18:45 | Reagovat

To je dobrý nápad k tématu týdne.
Sice také nechci dávat najevo své emoce mezi lidmi, asi jako většina z mužského pokolení, ale vlastně nevím, z jakého důvodu přesně, protože to není ten, co se běžně uvádí (v článku). Aspoň myslim.

15 Sabča Sabča | Web | 19. května 2017 v 22:52 | Reagovat

prosím podívejte se na můj blog
rozhodla jsem se pomoct jednomu nemocnému chlapci a potřebuju co nejvíc lidí
tak jestli to nebude vadit... :-)

16 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 24. května 2017 v 11:44 | Reagovat

To je moc hezky napsané, souhlasím a za sebe musím říct, že by mi občasné slzy u mužů nevadily, zvlášť když je k nim důvod.

Když zapátrám v paměti, nevzpomínám si, že bych viděla slzy u mého muže a u mého tatínka taky ne. I když vím, jak moc se trápil, když mu zemřeli rodiče, tak neuronil před nikým ani slzu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama