Třídní kráska

30. května 2017 v 14:15 | Cecílie |  Pohodové starosti
Byla snad v každém ročníku. Nejhezčí holka, po které většina kluků (více či méně tajně) pošilhávala. Vědoma si své moci, užívala si jejich přízeň, ale žádného si nepustila příliš k tělu. Asi to nebylo jen tím, že byla hezká. Měla v sobě cosi navíc, co k ní hlavně kluky táhlo. A přestože jsme jí my ostatní, obyčejná děvčata, popularitu mohly jen závidět, zároveň jsme ji i obdivovaly a měly rády. Naše třídní kráska nebyla potvora. Uměla nás rozesmát, nebála se říct nahlas názor a nad nikoho se nepovyšovala.
Když střední skončila, rozešli jsme se každý jinam. Dlouho jsem o spoustě lidí ze třídy neslyšela. Sem tam se ke mně donesly nějaké zvěsti, třídní krásku nevyjímaje.
...prý nedokončila vysokou...
...odletěla do Ameriky...
...v té Americe zůstala...
...má děti...
Až najednou, po mnoha letech, jsme se měly setkat. Byla jsem docela zvědavá jestli se změnila, je-li stále hezká a jak se bude chovat?
Musím říct, že setkání to bylo velmi zajímavé. Nejen, že zůstala stejně hezká, i po dětech má perfektní a navíc i vysportovanou postavu. Stále si je vědoma svých předností, dnes už je ale nezdůrazňuje tak nápadně. Zůstala milá, přátelská, ale zmizel chvílemi afektovaný projev. Vyzařovala z ní vnitřní spokojenost, sebedůvěra a jistota. Upřímně přiznala složitější začátky v cizině. Nijak se nechlubila, čeho všeho dosáhla, ale bylo jasné, že má velmi dobrou práci a rodina si nežije špatně. Možná si řeknete, no a co, takových lidí je, co se usadili v cizině. To je pravda, dnes už na tom není nic divného. Ale já si uvědomila tři věci:
1. Ona to z nás dotáhla vlastně nejdál, obrazně i doslova, přestože nepatřila k premiantům třídy, žije si dnes lépe než oni.
2. Odešla pryč v době, kdy se teprve začínala psát historie českého Internetu. ČR ještě ani nepodala žádost o vstup do EU. Z jazyků se učila povinně ruština.
3. Ani dnes se nedokáže v cizině uplatnit každý.

Chci tím říct, že smekám před její odvahou odejít do neznáma, porvat se s jazykovou bariérou, vypracovat se od nuly bez zázemí v cizí zemi a pokorně si vážit dosaženého. Já bych to nedokázala. Ani bych popravdě jinde žít nechtěla a to z mnoha důvodů. Takže jí to nezávidím (no, možná trošičku jo), ale hlavně jí to moc přeju.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 30. května 2017 v 14:57 | Reagovat

Dnes má zdravý, mladší a uvážlivý člověk možností hodně. Je jen na něm a na jeho odvaze, jestli je využije. Kdo nezkusí, nemá a neuplatní se tak dobře jako my starší, kdo k tomu neměli podmínky a ani nebyli vychovaní. Nezávidím, každému přeju odvahu a úspěch
Já jsem byla vždycky poslední v atraktvitě ze třídy, teď mám docela dobrý život. Chtělo to mnohdy odvahu, ale bez ní není skoro nic. Děkuji za článek - přeji ti POHODOVÉ STAROSTI :-)

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 30. května 2017 v 15:20 | Reagovat

I v době našeho mládí odcházeli lidé do ciziny většinou bez jazykového vybavení, teda kromě ruštiny. Většina začínala v uprchlických táborech s představou, že už neuvidí svoje rodiče, kamarády a pokud se vrátí, půjdou do vězení. Mnozí se dokázali prosadit i za těchto tvrdých podmínek, já bych na to teda neměla ;-)

3 Ortie Ortie | Web | 30. května 2017 v 19:33 | Reagovat

Pílí se člověk může vypracovat hodně vysoko, záleží jen na něm a taky na tom, jakým směrem se chce ubírat... Já osobně takové lidi, kteří se odpíchli ode dna obdivuji :-)

4 Eliss Eliss | Web | 30. května 2017 v 19:43 | Reagovat

Je moc fajn že se nestala arogantní a zůstala pokorná :-)

5 Reina Sun Reina Sun | Web | 30. května 2017 v 22:50 | Reagovat

To zní skoro jako ten nedosažitelný, splněný a vytoužený,,americký sen". Mimo českých začátků tedy :)

6 GVKB GVKB | E-mail | Web | 31. května 2017 v 10:41 | Reagovat

Rychle, rychle běží čas, když něco marně dlouho hledáme? Některé jedince přivádí hledání k psychickým problémům a tak se uklidňují pomocí; nadávání, drog, jídla, sexu, vírou v zázraky, pohádkami, sny, atd. Jsou i tací co hledají odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec, tou odpovědí je, vše je psychická iluze, která vypadá pro naši inteligenci reálně.

Důkazem je zde to, že zde není pevný bod, vše je v pohybu, co bylo, nezměníme, a o tom co bude, nic nevíme. Rychle, rychle běží čas našeho života, když něco marně hledáme. Problémem je zde to, že když to konečně díky velikému štěstí najdeme, a tak to netrvá dlouho a začneme hledat zase něco jiného.

Nejvíce mě vytáčí, když se na monitoru počítače ukáže, že je zde chyba s nějakým číslem, očíslovat chyby to je přímo vrchol škodolibosti od programátorů. Nebo se setkávám s tím, že počítač mě ukazuje, že pracuje a že jej nemám vyrušovat drze od jeho důležité profesionální práce. Někdy exploduji a donutím počítač k tomu, aby mě přestal drze ignorovat.

Nejhorší je nepřehledné rozhraní, zrovna před chvílí jsem nemohl ve složitém grafickém nastavení, najít kouzelné tlačítko, abych povolil to, co bylo systémem zakázáno, nakonec klasická metoda pokusu a omylu uspěla a vše se dalo konečně do pohybu. Jak začnete něco dělat profesionálně tak vám rychle běží čas, a pokud není vše v čas hotové, tak nemáte už na nic jiného čas, a o tom to je, že nevíme, kde to máme hledat!

7 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 31. května 2017 v 10:50 | Reagovat

To je hezký, jak o ní hezky píšeš...Přijde mi, že často se o takových lidech mluvívá jako o těch co úspěchu dosáhli díky krásné tvářičce a protekci, ať už je pravda jakákkoliv.

8 Jana Jana | E-mail | Web | 12. června 2017 v 11:12 | Reagovat

Já měla vždy strach z toho, jak na mne budou koukat mí spolužáci. nebyla jsem nejhezčí, ale spíše tak nějak nejvíc vůdčí ... nakonec je ale pravda, že teď, když jsem jaká konečně můžu být, jsem ohromně spokojená :) A mně se hrozně líbí, jak o spolužačce píšeš, doufám, že jednak tak budu schopna psát i já a že se tak třeba bude psát i o mně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama