Nikdy se toho nevzdám... realita

20. června 2017 v 20:47 | Cecílie |  Téma týdne
Nikdy neříkej nikdy aneb člověk míní pánbůh mění. Jako dítě jsem bydlela a vyrostla na vesnici. V domě se zahradou, blízko les, rybník, louky a pole. Tenkrát jsem si neuměla představit, že bych žila jednou třeba v paneláku a už vůbec ne ve městě. Přesto teď v dospělosti ve městě bydlím a není to v domě se zahradou.
Život je o kompromisech, takže se mačkáme čtyři v malém panelákovém bytě. Čeho jsem se ale nevzdala je les, louka, pole, rybník a zahrada. Vše máme v dosahu 5 až 20 min pěší chůze. Nebylo tomu tak vždy! Zpočátku jsme bydleli jinde, ale nebyla jsem tam vůbec spokojená. Bylo mi do pláče a v paneláku jsem si připadala jako ve vězení, když jsem měla okolo sebe jen další domy a město. Tak jsme zkusili bydlet mimo město. Sice bylo blíž k přírodě, ale mezi místní jsme nějak nezapadli. Neměli jsme tam známé, kořeny, příbuzné, byli jsme tam bráni za ty cizí. Rozhodli jsme se z mnoha důvodů pro další stěhování do většího města, které poskytuje víc anonymity. Lidé jsou zvyklí, že se někdo přistěhuje, odstěhuje, nikdo se o to většinou nezajímá a neptá proč. Bylo nám jasné, že chceme do města a zároveň mít kousek do přírody. Samozřejmě nebylo jednoduché takové bydlení najít.
Nezapomenu na ten pocit, jak jsem si šla prohlédnout okolí bytu, o jehož koupi jsme uvažovali a najednou uviděla pole. Jen matně jsem tušila, že někde nedaleko je rybník, ale že je to úplně na konci města mě udivilo. Hlavou mi blesklo, jo, tak tady to půjde. O tom, jak to šlo svědčí skutečnost, že další stěhování zatím nebylo.

Potřebuji mít pocit, že mám kam uniknout před starostmi a lidmi a prací a povinnostmi a proto potřebuji kolem sebe volný prostor, zeleň a kousek přírody. Dokud to jen trochu půjde, nevzdám se zahrádky, kterou mám za rohem, i když je to spousta práce. Nevyměním náš maličký byt za větší a neopustím naše nijak zvlášť pěkné město, protože jinde bych těžko měla stejně daleko do lesa jako na náměstí a toho se nevzdám.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 20. června 2017 v 22:08 | Reagovat

Máš jasno a přeju ti to. Určitě to stálo za námahu a hledání. Není všechno jen město, ale taky není všechno jen venkov. Každé chce svoje. Pokud jsi se našla, přeju ti to a držím palce, ať to tak dlouho spokojeně zůstane :-)

2 D D | Web | 20. června 2017 v 23:04 | Reagovat

Konečně článek na téma týdne, kde pisatel nekřičí do nebes o tom, jak se musí jít za svými sny. Jsem rád, že nejsem jediný, kdo chápe, že ne všechno je vždy podle našich představ a někdy se prostě musíme uskromnit a hledat.

3 GVKB GVKB | E-mail | Web | 21. června 2017 v 7:38 | Reagovat

Ano, já jsem centrální mozek lidstva
GVKB
Ano, ty jsi invazní migrující parazit. Statistika ve spojení s vědou došla k závěru, že ty jsi invazní migrující parazit, se kterým zde jsou jenom samé problémy, zamysli se konečně nad tím, čím objektivně jsi, a jaké máš prioritní myšlenky a jaké je zde tvoje evoluční dílo. Ano, ty jsi invazní migrující parazit, tvým heslem je; přijít, pochopit, parazitovat. Dobrota je přeci žebrota a peníze ti nesmrdí, co na tom že je zde po tobě potopa.

Nejspíše se budeš bránit pravdě a budeš se snažit zde hrát divadlo, že ty za nic nemůžeš a že ty jsi jenom loutkou, kterou ovládají jiné loutky. Jedeme v tom parazitování všichni, nikdo není zde hostitelem, okamžiky tvého štěstí jsou vždy spojené s parazitováním, naopak deprese a stres je následkem toho, že na tobě okolí škodolibě parazituje, a ty se tomu nemůžeš bránit. V současnosti nastává období globální ekonomické migrace, kdy se ekonomičtí ubožáci snaží dostat do míst, kde nebudou muset žít jako ekonomičtí ubožáci.

Je třeba tento problém řešit tím že se lidé v zaostalých národech eliminují (genocida), a místo zaostalých lidí zde budou lidi z vyspělých národů, nejde o nic nového v USA a Kanadě se ukázalo, že je to optimálním řešením, vyhubit pomocí armády zaostalé domorodce, tak jako hubíme plevel na poli nebo zahradě. Nemá smysl se snažit opravovat něco, kde se už oprava nevyplatí, a u lidí s tmavou pletí, se už násilná převýchova pomocí práce nevyplatí.

4 Eliss Eliss | Web | 21. června 2017 v 9:20 | Reagovat

Já bych ve městě nikdy žít nechtěla, jsem ráda jako Vy obklopena přírodou :-)

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. června 2017 v 14:29 | Reagovat

Měla jsi jasnou představu a cíleně za ní šla. Jsi dobrá a proto i spokojená... :-)

6 Jana Jana | E-mail | Web | 29. června 2017 v 17:54 | Reagovat

Tento pocit bych chtěla zažít, jako ve smyslu k domovu. V tomto směru jsem hodně nestálá a mrzí mne to ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama