Z pohledu malého človíčka... to bylo jinak

9. srpna 2017 v 22:07 | Cecílie |  Téma týdne
Občas na vnímání světa ještě jako malým dítětem vzpomínám. Někdy porovnávám, co a jak se od té doby změnilo. Asi před rokem jsem na podobné téma napsala článek nazvaný Nespolehlivá paměť, proto si jej teď dovolím v upravené podobě využít.

Často si mi stane, že objekty, které si z dětství pamatuji jako obrovské ve skutečnosti nijak velké nejsou. Třeba rybníky, do kterých jsem se s rodiči jako malá jezdila koupat. Ani jeden není tak veliký, jak jsem si myslela. Navíc ve vzpomínkách byly hezčí než teď ve skutečnosti. Z jednoho krásného rozlehlého rybníka u lesa zbyla jen větší nepěkná louže, les je pokácený... Také dům babičky (hlavně ten tmavý sklep) se mi teď už nezdá tak obrovský a strašidelný jako dřív. A kopce na kterých jsem sáňkovala se nějak zmenšily. Ale proč?
Za něco může zřejmě čas, pak to, že samotné děti jsou malé a proto se jim může zdát všechno okolo veliké. A pohled malého človíčka hledá to hezké, kdežto dospělého zaujme více to ošklivé. Říkám si, že když to jde, je lepší si uchovat v paměti právě ten dětský pohled na svět. Sice neobjektivní, ale hezčí a vyhneme se tím zklamání po konfrontaci s realitou.

Podobnou zkušenost mám také s pocity a rodiči. To, co mě se zdálo hrozné, si rodiče vůbec nepamatují. Např. jsem nesnášela punčocháče. Takové ty vroubkované, tlusté béžové. Do školy jsem to měla kousek, opravdu nehrozilo, že bych cestou umrzla. Ale maminka mě celou zimu nutila je nosit. Ve škole mi pak bylo celé dopoledne šílené vedro. Nejhorší bylo jejich oblékání po tělocviku nebo plavání. Někdy jsem si je dokonce potají zeslíkla. Jednou jsem se maminky zeptala, proč jsem je musela nosit. A ona se divila, na co se to ptám. Vůbec si na mé zoufalé protesty proti nošení punčoch nepamatuje. A to není jediný případ. Podezřívala jsem ji, že si to nepamatuje "schválně".
Jenže nedávno jsme byli s dětma v místech, která jsme už jednou navštívili. Vzpomínala jsem, jak jsme tudy jeli na kole, jedli zmrzlinu a oni? Že prý jsem se tam na ně zlobila. To si ale JÁ vůbec nepamatuju! Že by to bylo podobné jako s tou velikostí? Co jsme v dětství prožívali velmi intenzivně, ostatní zřejmě vnímali úplně normálně.

Tak vlastně nevím, co se vrylo do paměti mých dětí, na co a jak budou jednou vzpomínat. Doufám, že si pamatují víc než jen to, co JÁ už dávno zapomněla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 9. srpna 2017 v 22:54 | Reagovat

Původní článek jsem četla, vzpomínám se...taky mám strach, že si moje děti budou pamatovat jen to vošklivý... 8-O
Já nesnášela kamaše (školka), kousaly mě... :-)

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. srpna 2017 v 23:20 | Reagovat

[1]: Ještě, že tě nesežraly úplně a kousek z tebe zbylo! ;-)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 9. srpna 2017 v 23:32 | Reagovat

[2]: Ty mě tady normálně pronásleduješ... O_O

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. srpna 2017 v 23:49 | Reagovat

[3]: Nediv se, se taky nacházíš všude. ;-) :D :-D

5 Eliss Eliss | Web | 10. srpna 2017 v 6:42 | Reagovat

Moje největší školková vzpomínka je odnášení jídla které jsem nechtěla v kapsách domů :-D

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 7:01 | Reagovat

[4]: Jestli to nebude tím, že se nám líbí stejné blogy... :-)

7 Cecílie Cecílie | Web | 10. srpna 2017 v 11:48 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, že jsi ho už tehdy četla a zároveň se omlouvám, že se opakuji. Bylo to krátce po založení blogu, myslím, že moc lidí mi ho nečetlo.

8 Cecílie Cecílie | Web | 10. srpna 2017 v 11:51 | Reagovat

[2]: [3]: Ale no tak holky, přece se mi tu nebudete hádat jako malé:) Vždycky jsem měla pocit, že mě sežerou silonky k sukni. Brrr... Kousaly jak lidožraví mravenci.

9 Cecílie Cecílie | Web | 10. srpna 2017 v 11:52 | Reagovat

[5]: To mě nenapadlo, ale já nejedla puding a červenou řepu, to bych asi v kapse nepropašovala.

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 17:19 | Reagovat

[8]: Mohu tě Cilko uklidnit, my se tak nemáme rády, že si občas píšeme i maily. :-)

K těm silonkám: Já mám zas pocit, že mě z nich vždycky rozbolí nohy (bez legrace), takže se jim vyhýbám. Není nad přírodní materiály. :-)

11 Cecílie Cecílie | Web | 10. srpna 2017 v 23:03 | Reagovat

[10]: Tak to jo, to jsem hned klidnější. V mailu se nesnášejte jak je libo:) K těm silonkám ještě: teď je fajn móda tlustých punčoch. Začala jsem díky nim chodit víc v sukních, protože vydrží a jsou pohodlné.

12 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 18:35 | Reagovat

[11]: A víš, že jsem došla k podobnému výsledku?? Když je to pohodlné, proč ne! :-)
Jsme s Míšou kočky, tak se často podle toho chováme (kočkujem se). :-) Na Padesátku nedám dopustit! Dokonce jsem tak ohleduplná, že jí hodlám říkat Padesátko i později, až jí bude šedesát a víc! :D

13 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 18:41 | Reagovat

[12]: Dorinko,
jsi vážně drahoušek... :-)
Také mě napadlo, co budu dělat, jestli vydržím blogovat deset let. No, asi si tu Padesátku nechám z taktických důvodů... :-D

14 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 18:43 | Reagovat

[13]: Prostě budeš pořád Padesátka - jen dřív narozená, s větším počtem kilometrů na tachometru. ;-)

15 Cecílie Cecílie | Web | 12. srpna 2017 v 22:25 | Reagovat

[14]: Teda já jsem dojatá, skoro až k slzám. Tolik tolerance, úcty a pochopení, to se hned tak nevidí. To je asi tím VĚKEM, to není jinak možný. Já už se snad těším, až mi bude taky padesát. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama