Strach sám ze sebe... sebevědomí

26. října 2017 v 20:24 | Cecílie |  Téma týdne
Takový strach může mít různé podoby a projevy. Přemýšlela jsem o tom, kde a proč se bere. A jestli ho má každý. Dospěla jsem k závěru, že hodně záleží na tom, jaké má člověk sebevědomí. Největší strach ze sebe mají lidé s malým sebevědomím. To znám z vlastní zkušenosti. Někdo dokáže strach ze svých nedostatků zamaskovat tím, že sebevědomí předstírá. Obvykle se to dá celkem dobře poznat. A pak znám lidi, kteří mají sebevědomí opravdu tak velké, že si žádný strach ze sebe nepřipouští. Což je pro mě zcela nepochopitelné.
Já byla v dětství nervák, bála jsem se každé písemky, přestože s většinou předmětů jsem nijak zvlášť neválčila. Doma mě moc nechválili, pěkné známky a bezproblémové chování brali jako samozřejmost. Nepovažovala jsem tedy za nic extra ani když jsem se dostala na gymnázium. Věděla jsem, že bude těžké udržet si tam vyznamenání a teprve se uvidí, jak moc jsem šikovná. Měla jsem proto ze sebe strach a nevěřila si. Po skončení studia bylo mé sebevědomí nulové a velký strach ze sebe trval dál. Jen se tentokrát posunul ze střední školy na školu vysokou: obavy z přijímaček, zda mě vezmou, jak zvládnu studium, zkoušky, ...
Jenže nastalo období, kdy jsem zažila dosud neznámý pocit. Spolužáci mi často během studia v dobrém záviděli. Do školy jsem sice chodila, ale ne poctivě na všechno. Přesto jsem mívala zkoušky brzy hotové (na první termín) a mohla si pak v klidu užívat dlouhé prázdniny. Ani nevím jak, ale prostě se dařilo. Po ukončení studia jsem proto měla sebevědomí přece jen o něco větší než na začátku a jen malý strach ze sebe, z nástupu do první práce, který mě čekal.
Následoval kolotoč, který se točí čím dál rychleji. K práci přibyla rodina, po návratu z mateřské nové věci v práci, povinnosti dětí, starost o rodiče. Na strach ze sebe, že bych to třeba nezvládla, není čas. A kdybych přece jen něco udělala špatně, sice by mě to mrzelo, ale svět se nezboří. Dělat chyby je přece lidské. A moje sebevědomí? Vážím si všeho, co mám, protože vím, že to není samozřejmost. Pokud si člověk vybuduje v životě nějakou oporu, jistotu, zázemí, dodá mu to dostatečné sebevědomí, tak jako mně.
Moje cesta ke zdravému sebevědomí chvíli trvala, ale vyplatila se. Takové zdravé sebevědomí totiž dokáže nejlépe porazit i strach sám ze sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 26. října 2017 v 20:34 | Reagovat

Hezky napsáno :). Já osobně na větší sebevědomí stále čekám .

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. října 2017 v 23:02 | Reagovat

Přesně. Člověk si musí počkat, zkusit a ono to vleze do hlavy správně. Blahopřeju - nad obavy je obyčejný život. Ten člověka naučí, že se naučí a nemusí se bát vlka nic :-( ;-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. října 2017 v 23:03 | Reagovat

[2]: Ajta, ten první smajl tam nemá být! :-)

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 27. října 2017 v 22:10 | Reagovat

Boj se sebevědomím se stal mým celoživotním... :-)

5 tema-tydne tema-tydne | Web | 28. října 2017 v 14:51 | Reagovat

Zařazeno do výběru na tema-tydne.blog.cz

6 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 1. listopadu 2017 v 13:01 | Reagovat

Hezky napsané. Já jsem teprve na základce, ale příští rok mě čeká gymnázium, tak uvidíme :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama