Vůle žít... a marný boj

4. října 2017 v 22:13 | Cecílie |  Téma týdne
Vůle žít je jistě přirozená všem živým tvorům. Nedá mi to, abych nenapsala o takové vůli žít, kterou obdivuji a zároveň nesnáším. Mám na své zahradě rostliny, o které s láskou pravidelně pečuji a stejně nerostou. A také tam mám ty, jichž se snažím zbavit nebo jejich růst alespoň usměrnit a prostě to nejde - jejich vůle žít je mnohem větší než moje vůle podrobit si je.

Psí víno nebo-li loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) jsem zasadila k betonovému sloupku u branky, aby ho zakryl. Z asi tří krátkých šlahounů vyrostl tak, že zakrývá nejen oba betonové sloupky od branky, ale i celý náš plot, plot souseda vpravo ze dvou stran, keře před zahradou u souseda vlevo a začíná si podrobovat i prostor před zahradou naší. A to ho při každé příležitosti stříhám, trhám i s kořeny, manžel seče...

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je sice opěvovaná léčivka, ale pro mě je to hlavně noční můra. Hůř než listy pampelišek (smetánek) a sedmikrásky vypadají ty její z trávníku trčící dlouhý lodyhy. Když jsem je poprvé otrhala, myslela jsem, že mám pokoj. Jenže pak jsem zjistila, že pod celým trávníkem zůstaly oddenky. A to když za kousek vezmu, tak tahám další a další a najednou jich mám plné ruce a trávník vypadá jako kdyby v něm celou noc ryl krtek. Nevím, co je horší, jestli trávník s kopřivama nebo žádný.

Živý plot z pámelníku bílého (Symphoricarpos albus) jsem "zdědila" několik let neudržovaný. Výška pámelníku byla větší než moje a na šířku keře zabíraly určitě víc než metr. Odhodlaně jsem se pustila do jeho úpravy. Zmenšila šířku asi o polovinu a dostala jej do výšky dospělé osoby. S výsledkem jsem byla spokojená. Chvíli. Asi tak čtvrt roku, než se vše vrátilo do skoro původního stavu. Obrostla poctivě snad každá větvička a ještě se pěkně rozvětvily. Nezbylo nic jiného, než provést opravdu radikální zásah. Z plotu nezbylo skoro nic, ale po této zkušenosti nemám obavy, že by zmizel navždy.

Křen selský (Armoracia rusticana) si někteří lidé na zahradě pěstují záměrně. Mně roste zcela nezáměrně na mnoha místech. A tak jsem si kvůli němu koupila vyrývač plevele. Jenže buď byl vyrývač nějaký nekvalitní (ohnul se vpodstatě hned a celý kořen s ním ven taky nedostanu, jen asi tak 30 cm a zbytek stejně zůstane v zemi) nebo je můj křen naopak kvalitní abnormálně. Budu se muset poohlédnout po nějakém opravdu pevném a dlouhém vyrývači. A pak se, křene, těš!

Pořídila jsem si zahradu v domnění, že budu rostliny pěstovat. Jenže vůle žít u některých je tak veliká, že mě nutí s nimi bojovat a ničit je. A nejhorší je, že někde úplně vzadu, ve skrytu duše vím, že ten boj je marný. Ty kytky si stejně porostou kde a jak budou chtít, ale zatím to nevzdám :)


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 4. října 2017 v 22:37 | Reagovat

Tohle znám taky! Křen roste na dvou místech, bují a vůbec ho už nezpracovávám. Kopřivy si hejčkám, je jich tam pár a pravidelně je stříhám, jako léčivky. Kopce pěkných čistých mladých kopřiv mi dnes čerstvě poseklo ZD na mulč. Bojuju takto s bršlicí kozí nohou, boj je taky víceméně marný. Kdysi jsem v nadšení začínající zahrádkářky namulčovala bršlicové listí pod kanadky a dodnes s tím bojuju, je to nezničitelný. Prý je léčivá taky, ale když je to takový prevít, tak to s chutí ničím, ač jinak jsem tvor mírumilovný. Takže chápu, co prožíváš, z článku je to patrné. Nezbývá než to ničit soustavně nebo vytrávit tu oblast s plevelem, jenže ten někde vystrčí jeden oddenek nebo kořínek... O_O

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. října 2017 v 23:16 | Reagovat

Milá Cilko,
moc hezky pojaté TT. Já sice zahradu nemám, ale soucítím s Tebou. Nevzdávej se...! :-)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 5. října 2017 v 5:59 | Reagovat

Na trávník je manžel jak pes. púravidelně seká, prorývá, hnojí, v kleče zastřihuje kraje ... neumím si představit, že by mu tam spadlo simínko kopřivy... Ale zase na "předzahrádce" a parkovišti se s tím nes*re a na vše, co tam nechce (pampelišky atd.) použije Roundup...

Ale cítím s Tebou. Jde o nekonečný boj člověka a přírody o to, co vypadá lépe :) Plus vždy, když čtu o úpravě zahrady, dělá se mi mdlo, že by to někdo chtěl u nás po mně ... :-!  :-!

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. října 2017 v 7:13 | Reagovat

Když jsem ještě měl zahrádku, nijak zvlášť jsem s podobnými plevely nebojoval. Nechtěl jsem rozhodovat, kdo má větší a kdo menší "právo na život"; však ona si to příroda nějak srovná. Ale je pravda, že mít krásný hladký trávník opravdu nikdy nebylo  mou ambicí, u mne to bylo vždycky spíš jako někde na louce :-).

5 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 5. října 2017 v 13:55 | Reagovat

Zajímavé pojetí tématu týdne. Článek se povedl.

6 creepypasta-and-mysterious creepypasta-and-mysterious | Web | 5. října 2017 v 14:33 | Reagovat

Já nemám žadnou vůli žít

7 sugr sugr | E-mail | Web | 5. října 2017 v 19:39 | Reagovat

Poslední věta je skvělá: "...zatím to nevzdám!" Držím palce, ať ti to dlouho vydrží. :-)

8 Meduňka Meduňka | Web | 7. října 2017 v 19:12 | Reagovat

Zařazuji do výběru na tema-tydne.blog.cz :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama