Neztrácet naději!... paradox

4. února 2018 v 17:49 | Cecílie |  Téma týdne
Naděje dokáže držet člověka dlouho nad vodou. Co když je ale marná? Může pak spíš uškodit? Není lepší raději přijmout pravdu a smířit se se skutečností, než si něco nalhávat? Nemám ještě tolik životních zušeností, abych na tyto otázky dokázala odpovědět. Ale odpovědi hledám. Asi záleží na situaci a povaze člověka. Někdo potřebuje věřit, jiný znát pravdu. Jenže jedna věc je pravdu znát a druhá se s ní umět vyrovnat. A pokud se někdo s nepříjemnou skutečností vyrovnává marnou nadějí, není to úplně ideální.
Pokusím se to popsat. Představte si starší osobu, jež má např. zdravotní problémy. Nijak zvlášť závažné, řekněme spíše nepříjemné a vlekoucí se. Starší lidé často odmítají pomoc, protože si myslí, že to tak prostě má být nebo že jim stejně nic nepomůže. A tak čekají, až se to zlepší. Je to jejich jediná naděje. My mladší to nechápeme. Je nám jasné, že samo od sebe se nic nezlepší, bude se to akorát tak horšit. Takže chceme, aby se s tím zavčas něco udělalo. Naléháme, posíláme k doktorovi, strašíme, jak to skončí, trápíme se, co bude dál.
A dotyčný senior se na nás za to zlobí. Dlouho jsem nechápala, proč. Vždyť se mu snažíme pomoct. Jenže my ho nutíme vidět pravdu, že lepší už to nebude. A zároveň mu bereme naději, že by se to mohlo vyřešit samo.
Co máme dělat? Nečinně přihlížet, jak čeká na zázrak a přitom se pomalu vše horší, je dost těžké. Když se pokoušíme nějak to řešit, dostáváme se s ním do konfliktů, slepých uliček, iracionálních argumentů a stejně to nikam nevede.
Pomalu zrácíme naději, že něco zmůžeme. Pokud nechce sám problém řešit, nikdo z nás ho k tomu nedokáže donutit. Možná už ani sám nevěří, že se to zlepší. Ve výsledku to v každém případě vede k jeho absolutní pasivitě. A je vlastně paradoxně jedno, zda je to kvůli marné naději v zázrak nebo její ztrátě.
Věřte mi, není to vůbec jednoduchá situace a je těžké neztrácet naději na její uspokojivé vyřešení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 4. února 2018 v 18:34 | Reagovat

Cecilko nejen tyto situace se starými rodiči jsou mi víc než blízké. Kdo nezažil, nejen že není kompetentní se k tomu vyjádřit, ale zřejmě ti nebude moct nejen poradit ale ani pomoct.
Beznaděj, to je to, co mi napadá téměř denně, když zažívám to co tu popisuješ a mnohé jiné, co nastává u starších seniorů nejen věkem, ale i zákonitě opotřebovaným organismem.
Kdyby jsi měla zájem se podělit, či se na něco zeptat,v této problematice, napiš mi na mail. Kdo ví, zda víc hlav na něco nepříjde.

2 Cecílie Cecílie | Web | 4. února 2018 v 18:57 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuju za milá slova. Ozvu se.

3 Cecílie Cecílie | Web | 5. února 2018 v 9:50 | Reagovat

[1]: Bohužel nepoužívám Outlook a bez něj ti asi přes odkaz na E-mail nenapíšu. Ještě jednou děkuju za milá slova a nabídku.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. února 2018 v 17:41 | Reagovat

Myslím, že není nikomu možné pomoct proti jeho vůli, to jsem si bohužel ověřil na člověku, který mi byl řadu let nejbližší.

5 sugr sugr | E-mail | Web | 5. února 2018 v 18:08 | Reagovat

[3]: Ani já ho nepoužívám, píšu maily přes tu samou adresu Seznamu cz. jako je uvedena v zápatí tvého blogu, napsala jsem ti mail na pohodovestarosti@seznam.cz, jak uvedeno.
Pokud dojde, není problém soukromé komunikace. ;-)

6 sugr sugr | E-mail | 5. února 2018 v 18:10 | Reagovat

[4]: I já to prožívám, velmi těžká 24 hodinová služba. :-|

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. února 2018 v 21:33 | Reagovat

Zažívám to se svým otcem.
A mám strach, že i já se jednou budu chovat stejně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama