Dopis... prosím

24. března 2018 v 19:50 | Cecílie |  Téma týdne
Dopis, který neskončil ve sběru nebo v koši je jistě něčím vzácný. I já takové mám. Jsou mezi nimi i dopisy klasické, tedy ty vlastní rukou psané. Těch není moc a ty od mých dětí pro mě mají velkou cenu nejen kvůli obsahu. Dalo mi dost práce je od nich vůbec dostat. Doba, kdy byl dopis nebo pohled jediným dostupným komunikačním prostředkem je pryč. Už to není samozřejmá povinnost vůči rodičům či babičkám, napsat jim z tábora. Dnes je to bráno jako přežitek, zbytečnost, moc práce, otrava, ... a já si přesto tolik přála alespoň jednou opravdický dopis dostat od svých dětí.
Nejprve jsem je musela přesvědčit, že mi ke komunikaci doopravdy nestačí žádná ze současných vymožeností moderních technologií.
Pak jsem pro ně zcela nepochopitelně zavrhla pohlednici, kterou mi milostivě byli ochotní slíbit. Obvykle to dopadne tak, že pohlednici přivezou prázdnou s výmluvou, že ji nestihli napsat. Tentokrát mi nabízeli, že mi ji přivezou napsanou. Řekla jsem ne.
A trvala jsem na jednom dopisu od každého dokonce i poté, co byli ochotní mi napsanou pohlednici skutečně poslat poštou.
Ještě zkusili jeden dopis za oba, ale neměli šanci.
Následovala lekce psaní dopisu.
Bylo třeba jim vysvětlit, že se dopis dává do obálky a na tu se píše adresa.
Ukázat jim, kam a jak se adresa píše a co je to oslovení. Starší trochu tušil, o čem je řeč.
Ověřit, zda znají PSČ našeho města (starší se urazil, mladší se zeptal, co to je).
Papír, tužku a obálku jsem jim musela téměř násilím nacpat do tašky, do poslední chvíle totiž moji synové nevěřili, že to myslím vážně.
Pak jsem je musela ještě ujistit, že za známku neutratí všechny peníze (kdybych doma nějakou měla, tak bych jim ji samozřejmě na obálky nalepila rovnou).
A taky říct, co mi asi tak mají napsat.
Odjeli a já čekala.

A dočkala jsem se. Skutečně mi každý jeden dopis napsal. A jeden jsem také dostala. Aby ušetřili za známku, poslali je v obálce společně. Za to jsem se nemohla ani trošičku zlobit. Bez problémů jsem hned poznala, který je od staršího syna a který mi psal mladší. I když ten se nepodepsal. Prý nevěděl, že se dopis podepisuje. Mě totiž vůbec nenapadlo mu takovou samozřejmost říct.
Ale jsem ráda, že to nakonec zvládli. Byly to moc krásné dopisy a já je opatruji jako velikou vzácnost. A tajně doufám, že časem přibydou další.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 24. března 2018 v 20:44 | Reagovat

to je tak zvláštní...ale vlastně pochopitelné, my jsme se dopisy a pohlednice učili psát ve škole, to se už teď asi neučí

2 Atheira Atheira | Web | 24. března 2018 v 20:52 | Reagovat

Tak to já s radostí vzpomínám, jak nám všem do školy v přírodě chodily štosy dopisů a pohlednic. I já nadšeně psala, i když jsem v té době už měla mobil. Ale tehdy to bylo stejně jiné (školní rok 2002-2003). Všechna psaní, co jsem tam dostala, doteď mám, chtěla bych věřit, že všichni, kterým jsem napsala, je taky mají, ale asi to tak nebude. Možná mamka některé má, ale nejspíš už sama taky neví kde. U nás v rodině si takových věcí nejspíš nikdy nikdo nevážil. Kdysi jsem našla dopis, co jsem odtamtud poslala babičce s dědou, mezi harampádím na vyhození. Mám dojem, že ho vyhodili rovnou, ale mamka ho možná "zachraňovala", jenže pak skončil v bordelu. I ten jsem si nechala, nějak mě to stejně trochu zamrzelo.

Mně z nějakého důvodu přijde vyhodit dopis adresovaný mně (teda pokud to není anonymní výhrůžka :D) absolutně nemyslitelné, asi podobně, jako použít knížku na podpal (ty učebnice, na kterých jsme kdysi zakládali táborák se nepočítaj! :D). Svým obsahem a použitím se z těch kusů papíru stává skoro svátost. :-D

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 24. března 2018 v 20:58 | Reagovat

Poslat oba dopisy v jedne obalcer, to chce jistou dávku vynalézavosti.. :-)  :-)

4 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 24. března 2018 v 21:09 | Reagovat

Něha jež ukrytá
skrývá se v strohých pár řádcích,
jež poselství neříká
nikomu než matce,
je pro ni převelikou potěchou.
Tak vzácnou...

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. března 2018 v 21:14 | Reagovat

Osobní dopis je vždycky výrazem, že mi má někdo co říct, mluví se mnou, něco říká, na co musí myslet a rovnat si myšlenky. Stejně tak já píšu pořád osobní dopisy každému, ke komu mám vztah. I svým čtenářům, do nemocnice, i vzkaz o něčem pro někoho třeba pro souseda napíšu jako dopis a zalepím, doručím třeba do schránky, abych ho neodbyla jen nějakou žádostí nebo tak.
Své synovce jsem učila, jak napsat dopisy mamce, a byla to před 40 lety tedy práce. Nechtěli, nevěděli jak, styděli se. Nakonec jsem jim dopisy na stroji "předepsala", že jen mohli dopsat počasí, co dělali - prostě konkrétnosti. A dopisy docházely - od každého každý den. Tři dni, potom to starší vzdal a taky dal druhému do jedné obálky. Pro nás to bylo běžné, naučené, proto nás ani nenapadne říkat, že se má dopis podepsat atd. Ale dopis (i pohled)se dá schovat na památku pro obsah. SMS a ostatní formy domluvy ne. Proto píšu dopisy - a taky dostávám! Od lidí, kteří už dopis nenapsali hrůzu let, až jsem jim napsala první a oni se dokopali k vlastnoručnímu dopisu. Retro? Milé, že adresátovi věnují myšlenky a nebojím se říct, že i city. Třeba jen od člověka k člověku, kteří se vlastně ani neznají. Téma mě zase povzbudilo a už mám zase nachystaných 6 obálek a papírů k vám, kdo píšete na TT Dopis. Těšte se. Jen mě fakt zlobí, že pošta na nás, rukoupíšících, tak hnusně vydělává! :-?

6 beallara beallara | Web | 24. března 2018 v 21:18 | Reagovat

Najednou jsem si hmatatelně uvědomila, jak je všechno jinak.
Taková samozřejmost, že pod dopis patří rozloučení a podpis, pro nás automatické, pro naše děti zbytečné, protože o psaní dopisů tuší jen málo.
Jak budou komunikovat děti našich dětí, protože ještě před 30lety bych se o neexistenci dopisů dohadovala.
Přeji ještě spoustu takových pokladů. :-)

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 24. března 2018 v 21:20 | Reagovat

Kluci jsou vážně mazaní... :-)
Dyť ta pošta už neví, co za ty známky chtít...

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. března 2018 v 23:31 | Reagovat

Dopis už jsem vlastně nepsal, ani nepamatuji, i když že se dopis podepisuje, ještě vím :-). Určitě se někde na youtube najde videonávod, jak dopis napsat :-).

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 25. března 2018 v 9:09 | Reagovat

Já mám rád ukončovací fráze typu:
"Hezký den vinšuji a znamenám se v neskonalé úctě P.T." či "Pozdrav i na milé přináležející."

A na dopisech se mi líbí i doušky (PS = post scriptum).

Ale jednou, až budu mít svou sekretářku, budu dopisy diktovat a jenom je podepisovat. :-)

10 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 25. března 2018 v 9:55 | Reagovat

Vůbec bych netušila, že děti opravdu neví, jak takový dopis napsat. Ale ve škole už se to nedozví, a tak zbývá než dětičky poučit. Zřejmě to časem bude už jenom rarita :-(

11 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 25. března 2018 v 10:13 | Reagovat

Dopisy a přání mých holek mám všechny schované. Dřív to bylo samozřejmé - psát si... důvěrné a milé. A na konci namalovaná pusinka nebo srdíčko. Dnes do sms na konci šoupneme emotikon a nazdar. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama