Život ve vzpomínkách... babičky

16. března 2018 v 9:23 | Cecílie |  Téma týdne
  • Jsem malá holka.
Babičku vídám docela často, hlídá mě vždy, když jsem nemocná. Její poznámky jako...
To za našich mladých let nebývalo...
Takové vymoženosti my neznali...
To když já byla malá...
...je přesně to, co mě nudí a nebaví poslouchat. Nemám ráda, když babička zdůrazňuje, jak se hlavně my děti máme o moc lépe než děti dřív. Mám pocit, že mi babička vůbec nerozumí.
  • Už nejsem malá holka.
Babička mě už nemusí hlídat, když onemocním. Přes týden jsem pryč, takže se vídáme jen o víkendu, pokud přijedu domů. Trpělivě sedím a poslouchám, jak babička vypráví. Je mi dobře, sedím schoulená v křesle a odpočívám. Vyprávění babičky znám, přesto si ráda znovu poslechnu o jejím těžkém mládí. Jsem ráda, že já se mám lépe. Mohu studovat, cestovat, bavit se.
  • Jsem velká.
Tak ráda bych si zase sedla do starého křesla a poslouchala, jaké to bylo dřív. Určitě bych se ještě na některé věci zeptala. Spoustu historek z babiččina mládí jsem už zapomněla a mrzí mě to. Myslím, že pro babičku bylo důležité si občas zavzpomínat na mládí, hezké i těžké časy. A pro mě zase bylo zajímavé uvědomit si díky tomu rozdíly mezi životem jaký byl dříve a naším současným.

Život ve vzpomínkách zůstane nakonec každému starému člověku. Takové vzpomínání babiček nebo dědečků se může stát cenným zdrojem poznání pro vnoučata. Ne vždy se ale sejde moudrost stáří s ochotou mládí naslouchat. Poud ano, je třeba si toho vážit.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. března 2018 v 11:15 | Reagovat

Ochota naslouchat, o to tu běží. :-)

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 16. března 2018 v 12:11 | Reagovat

taky mám ráda jak babička povídá ale její historky se pořád mění:) stejná historka - jiný konec, jiný střed:) tak nevím,co je pravda

3 rydlzdenek rydlzdenek | E-mail | 16. března 2018 v 12:12 | Reagovat

Hezky je to napsáno ! Taky jsem se zasníl a zavzpomínal,
ale já jsem žádnou moudrou babičku neměl.
Dnes už jsem já, ten moudrý děda, kterého nikdo neposlouchá.
Vnoučata, když přijdou, tak sotva pozdraví a utíkají na internet.
Mám staré noťasy, tak si na nich hrají. Jen tak s povzdálí
sleduji jak se baví, kdo je vrah a kdo koho zabije dřív
a do toho nějaké anglické odrhovačky.
Dědo, nemáme pití, dědo namaž nám chleba, dědo,
a co je to vagína ?
To byla asi jediná otázka, kdy jsem dostal příležitost
ukázat svoji moudrost ! A... Si to vygůgluj !
No, tak to je a jsem tomu rád.

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 16. března 2018 v 12:22 | Reagovat

To je tak smutné a pravdivé! :-( I když já jsem vždycky patřila k těm, co stáří naslouchají, dědečka bych si ráda ještě jednou poslechla...

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 16. března 2018 v 12:23 | Reagovat

[3]: To je skoro na samostatný článek...a hezký... :-)

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 16. března 2018 v 12:25 | Reagovat

Zrovna tenhle článek se mě zvláštním způsobem dotýká... Navrhuji do výběru TT... :-)

7 Eliss Eliss | Web | 16. března 2018 v 14:39 | Reagovat

Babičky jsou poklad ♥

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. března 2018 v 16:20 | Reagovat

[6]: Mne také oslovil, ale beru tvůj výběr. Dokud je s kým vzpomínat je dobře. Když potom důležitý "článek lidského řetězu" chybí, je pozdě bycha honit a někdy už je pozdě natrvalo. Kdysi jsme neměli trpělivost a dnes už žádné psaní vzpomínky nepřivolají :-)

9 Sugr Sugr | E-mail | Web | 16. března 2018 v 17:28 | Reagovat

Nepoznala jsem ani babičku, ani dědu. Zemřeli, když jsem měla 5 let, takže na babičku žádné vzpomínky nemám. :-(
Pravdou je, že moje maminka se stala nejen babičkou, ale i prababičkou poměrně brzo.
Vzpomínky kdy coby prababička vzpomínala ve svých 62letech byly bohužel jiné, než je nyní vypráví ve svých 84letech. ???
Dovolím si ne-souhlasit s předposlední větou tvého příspěvku.
Bohužel po 80ce to bývá naopak. :-(  ;-)

10 duchodkaevka duchodkaevka | 16. března 2018 v 17:40 | Reagovat

Moje babička nebyla moc vzpomínací, žila svoji současností a uměla to krásně, hodně vzpomínám já i moje dcera, ta už na svoji prababičku :-)  :-)

11 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 16. března 2018 v 18:28 | Reagovat

Plno z nás, kteří sotva dospěli, neradi posloucháme tyto "kecy", jak to mnohdy nazýváme....ale jednou, jednou, až naši prarodiče odejdou, bude nám to neskutečně chybět. A je třeba si to uvědomit dřív, než se to stane.

Moc hezky napsáno. :)

12 relath relath | 16. března 2018 v 18:51 | Reagovat

Krásné, taky jsem ráda poslouchala babičky vzpominky na mládí a představovala jsem si jí mladou a krásnou. Díky :-)

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. března 2018 v 8:39 | Reagovat

Taky jsem rád poslouchal vyprávění prarodičů (hlavně babičky), i když nenastávalo často. Dnes bych se ještě zeptal na spoustu věcí (hlavně dědečka), které mě kdysi ani nenapadly, ale to je asi normální a fungovalo to tak vždycky. I proto můžeme čas od času objevovat různá stará tajemství v souvislosti s našimi předky a i to může být podobně zajímavé jako naslouchání při zapálené svíčce a horkém čaji :-).

14 King Rukola King Rukola | Web | 17. března 2018 v 17:53 | Reagovat

nikoho so moc nepocuval a uz vobec nikoho sa nespytal. dnes, sam oplzly a uslineny  smrduty dedek, to hrozne lutujem a kde sa da rozdavam moje blbe keci, ci to posluchaci chcu alebo nie!!! :-(

15 jeife jeife | E-mail | Web | 18. března 2018 v 11:24 | Reagovat

Přesně jak píšeš, na spoustu věcí jsem se zapomněla zeptat a teď není koho ...

16 Karu Karu | E-mail | Web | 19. března 2018 v 13:47 | Reagovat

To je hezky napsáno. :-) Moje babička vypráví jen občas, ale stojí to za to, nejsou to takové "povzdechy", ale naopak úplně skvělé, veselé vzpomínky.

17 Atheira Atheira | Web | 24. března 2018 v 15:48 | Reagovat

Takové prarodičovstvo neznám. Nás, všechny do jednoho (své děti i nás, vnoučata) babička s dědou naučili tak možná lhát a neříkat nic přímo (protože jim se nemůže nikdy nic říct, všechno je naštve, všechno vyslídí, všechno je špatný, o ničem se nemluví, nic se hlavně nesmí měnit a nemá smysl mít cokoli rád, kamkoli jezdit). Děda je celkově zlý a jedovatý. Babička by možná byla jiná, nebýt jeho, ale i ona věčně nadává, všechno je špatný a za všechno můžou ostatní. Nevzpomínám si, že by někdy něco vyprávěla, jako třeba popisuješ ty nebo že bychom s ní měli nějaké milé vzpomínky. Je to škoda, ale co se dá dělat.

18 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 25. března 2018 v 10:10 | Reagovat

Naše babička byla bohužel zatrpklá a hodně negativní. Její vzpomínky vždycky končily slovy, že za komunistů bylo líp. A my vždycky prchali domů se slovy, že tam snad už nebudeme chodit. Ale chodili jsme dál, protože to prostě byla babička. ;-)

19 enaderohi enaderohi | E-mail | 18. srpna 2018 v 22:08 | Reagovat

http:/// - .ankor <a href="http:///">.ankor</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama